"Česká republika"

Dne 23. dubna 2014 vyšel v Mf Dnes článek Lenky Petrášové popisující chaos při stanovení úhrady zdravotní péče.

V letech 1994 až 1997 jsem měl na starosti vznik Seznamu zdravotních výkonů s bodovými hodnotami. Tento předpis, který je vydáván jako vyhláška ministra zdravotnictví, je doposud používán ke stanovení úhrady zdravotní péče z veřejného zdravotního pojištění.

O výši úhrady jednotlivých výkonů nerozhoduje žádná komise, ať je její složení veřejné či neveřejné (nevím proč by mělo být utajováno). O vyhlášce plně rozhoduje a nese za ni odpovědnost ministr zdravotnictví.

Bodová hodnota jednotlivých výkonů se vypočítává na základě kalkulačního vzorce. Zahrnují se do ní osobní náklady lékařů a sester, které se na výkonu podílí, materiál spotřebovaný při výkonu, léky podané během výkonu a přístroje využité při výkonu.

Všechny výpočty vychází z Registračního listu výkonu. Registrační list navrhují a nesou za něj výhradní odpovědnost odborné lékařské společnosti, většinou sdružené v ČLS JEP. Registrační list obsahuje podrobný popis výkonu, specifikuje kdo má výkon provádět a jaká má být jeho kvalifikace, jaké a kolik materiálů a léčiv se při výkonu spotřebuje, jaké přístroje jsou pro výkon využívány. Registrační list stanoví také čas výkonu, na tento čas se později počítá tzv. minutová režie zdravotnického zařízení.

Vedle vlastní úhrady výkonu hradí (mohou) pojišťovny zdravotnickým zařízením takzvané zvlášť účtované materiály nebo léky. Jde o položky, které nejsou při tom kterém výkonu užívány pravidelně nebo mají různé ceny, a proto není správné je do hodnoty výkonu paušálně zahrnout. Ceny těchto zvlášť účtovaných položek již však nejsou předmětem vyhlášky ministra zdravotnictví. Rozhodují o nich nemocnice a pojišťovny.

Mohu souhlasit v tom, že situace kolem novel Seznamu výkonů je více než chaotická. Během let došlo k řadě zcela nesystematických a nekompetentních zásahů do struktury celého Seznamu výkonů. Pro novely Seznamu výkonů dlouhodobě chybí jasná pravidla. Celá věc je mimořádně vážná, protože i přes všechny stížnosti je Seznam výkonů již dvacet let klíčovým nástrojem pro stanovení úhrady zdravotní péče z pojištění.

Pro další vývoj úhrady zdravotní péče je nezbytné, aby byl nadále respektován princip odpovědnosti odborné lékařské společnosti za registrační list výkonu, odpovědnosti ministra zdravotnictví za pravidelné vydávání novely Seznamu výkonů, odpovědnosti zdravotních pojišťoven za úhradu poskytnuté péče podle stanovených pravidel a práva pacientů/pojištěnců znát své nároky a podílet se na control.

Více než složení poradní komise je důležité zveřejnit jasný obsah všech výkonů, tedy jasně přiznat, co v tom kterém výkonu je obsaženo a co ne. Pro pacienta je přece důležité vědět, co má „na pojišťovnu“ dostat a co ne. Bylo by potom jen logické, aby si mohl doplatit to, co mu pojišťovna nehradí - ale to je zase jiný příběh….

Odpovídal jsem na dotaz jednoho deníku na téma reexportu léků:

Problematika reexportu léčivých přípravků je velice zajímavým tématem na pomezí zdravotnictví a obchodu. Jsem rád, že se zajímáte o můj názor, a nepožadujete právní stanovisko - k tomu jsou právníci a soudy (a bezpochyby jsou připraveni nám jich poskytnout několik či mnoho).

V případě reexportu léků, tedy situace, kdy někdo nakoupí léky v jedné zemi a prodává je v jiné zemi, se střetá téma jednotného trhu, tedy volného pohybu zboří, s tématem ochrany zdraví. Zatímco volný pohyb zboží uvnitř společenství (EU) je jedním ze základních pilířů a tedy i důvodů vzniku a existence EU, ochrana zdraví je plně v kompetenci národních států a jejich vlád.

Abychom mohli najít řešení, musíme se zamyslet nad příčinami. Proč k reexportu dochází? Protože se to vyplatí. Může se reexport vyplatit v prostředí volného trhu? Nemůže, protože volný trh srovná ceny. Proč trh ceny nesrovnal? Protože není volný, ale regulovaný. V našem případě je regulovaná cena léků. Pokud v některé zemi regulátor dotlačí prodejce k cenám významně nižším než v jiných zemích, vzniká prostor pro reexport.

Regulace cen léků s sebou nese výhody i rizika. Výhodou je nižší cena léku. Rizika jsou dvě: (1) dodavateli se nevyplatí na regulovaný trh lék dodávat nebo (2) lék je o tolik levnější než v jiných zemích, že se ho vyplatí nakupovat a vyvážet. V obou případech dopadá důsledek regulace na pacienty - lék není dostupný.

K regulaci, která negativně dopadá na občany, můžeme přistupovat různým způsobem. Můžeme ji doplňovat další a další regulací, nebo upravit tak, abychom zabránili negativnímu dopadu. Obávám se, že omezování volného obchodu patří do první kategorie. Snaha napravovat regulací cen pokřivený trh dalšími regulacemi nevede k cíli, kterým je dostupnost péče.

Snaha omezovat na národní úrovni volný pohyb zboží ve společenství je nebezpečným útokem na základní principy EU. Jistě, může být v daném okamžiku vedena zdánlivě správným motivem, třeba zajistit dostupné a levné léky, ale ve skutečnosti jde o špatný krok. Uvědomme si, že pro občany různých zemí může být v určitou chvíli výhodné jiné omezení. Pokud bychom na ně přistupovali, můžeme zapomenout na společenství a jeho jednotný trh.

Jsem toho názoru, že problémy s výpadky některých léků v některých zemích nejsou, kromě vysloveně mimořádných situací ohrožujících zdraví a životy lidí, důvodem k omezování volného obchodu, ale důvodem ke změně nastavené regulace. Nejsem si vědom evropské legislativy, která by omezovala volný trh. Naopak, nedávno projednávaná Zpráva o průhlednosti opatření upravujících ceny humánních léčivých přípravků, jež prošla v loňském roce prvním čtením, si dává za cíl sjednotit ceny léků napříč členskými státy. Evropská komise podle mne nemá v úmyslu navrhovat pro jednotlivé státy výjimky z obecné legislativy volného pohybu zboží. Současně existují rozsudky Evropského soudního dvora potvrzující legitimitu reexportu.

Odpovídal jsem na otázky kolem nezaměstnanosti, položené jedním časopisem:

Nezaměstnanost je velké téma s mimořádným dopadem na občana, rodinu, komunitu, stát i společnost.
Nezaměstnanost je ovlivněna mnoha faktory, na předním místě vzdělání a dovednosti pracovníků, jejich flexibilita, mobilita a další. Neméně důležitou roli hraje hospodářská situace a podnikatelské prostředí, pracovní místa totiž vytváří a udržují podnikatelé (ne stát). Svou roli hraje i systém podpor v nezaměstnanosti a dalších dávek, který při nevhodném nastavení nepodporuje zaměstnanost = podporuje nezaměstnanost.

Správným nastavením podpor a sociálních dávek podpoříme, aby lidé chtěli pracovat. Pracovat se musí v každém případě vyplatit, systém nesmí nikdy vytvářet situace, ve kterých se ten, kdo nepracuje (a mohl by) má lépe než ten, kdo pracuje.

Nezaměstnanost vyřešíme, pokud zaměstnáme ty, kdo opravdu chtějí pracovat. Musí se potkat nabídka pracovníků s potřebou zaměstnavatele. Pracovník musí nabízet kvalifikovanou pracovní sílu, své znalosti a dovednosti. Zaměstnavatel nesmí být od zaměstnávání pracovníků odrazován nadbytečnou administrativou, vysokou cenou práce, daněmi, nadměrnou ochranou zaměstnanců či hospodářskou nestabilitou. Pracovně právní legislativa, které nevyváženě podporuje více zaměstnance než zaměstnavatele, vyhovuje stávajícím zaměstnaným, ale hrubě znevýhodňuje ty, kdo zaměstnán hledají, a především blokuje trh práce.

Jednotlivé vize, se kterými se setkávám, jsou vize politické, a je to tak správně. V demokratické zemi řídí společnost volení politici. Podle politického zaměření autora se koncepce více či méně zaměřují na chybné či správné kroky.
Sociální práce je samozřejmě důležitá při zmírňování následků nezaměstnanosti. Musíme však bedlivě hlídat, aby se neobrátila proti vlastnímu cíli, a tím je zaměstnanost. Pomoc společnosti musí vždy směřovat k tomu, aby nezaměstnaný co nejdříve opět získal práci.

Odchod mladých lidí do zahraničí, za studiem či za prací, nevidím negativně, právě naopak. Volný pohyb osob je jedním z pozitivních pilířů Evropské unie, jedním z důvod, pro které jsme do EU vstupovali. Lidé v jiné zemi poznají jiní prostředí, mohou se hodně naučit. Pokud se jim doma líbí a najdou zde uplatnění, vrátí se.

Otázky:
1. Existují v ČR/SR vize řešení nezaměstnanosti? (Pokud ano, jaké? Pokud ne, je možné tento stav (nezaměstnanost) v dohledné době změnit?)
2. Jaký má význam sociální práce při zmírňování důsledků nezaměstnanosti?
3. Lze prostřednictvím nástrojů řešení nezaměstnanosti zabránit odchodu mladých lidí za prací do zahraničí? (Ano, jak? Ne, proč?)

V pondělí 3. února 2014 zasedne ve Štrasburku plénum Evropského parlamentu.

Po příjezdu do Štrasburku se Milan Cabrnoch zúčastní schůze koordinátorů hlasování ECR, aby hájil pozici ODS k jednotlivým hlasováním. Rovněž bude hlasovat na mimořádném zasedání výboru pro zaměstnanost a sociální věci.

V úterý po hlasování se zúčastní schůze předsedů delegací Evropského parlamentu a v podvečer se uskuteční schůze skupiny ECR.

Ve středu dopoledne zasedne klub ODS v Evropském parlamentu. V odpoledních hodinách bude Milan Cabrnoch předsedat meziparlamentnímu výboru EU-Arménie, které bude pokračovat i ve čtvrtek společnou schůzí s výborem pro zahraniční věci Evropského parlamentu.

Plenární zasedání potrvá až do čtvrtka, kdy se Milan Cabrnoch vrátí do Prahy, aby se v pátek mohl věnovat pracovním setkáním a také přípravě na nadcházející výborový týden.

Evropská komise našla lék na vysokou nezaměstnanost mladých lidí. Dle aktuálního návrhu je podniky prostě budou muset zaměstnat. Všichni mladí lidé, kteří nenajdou čtyři měsíce po opuštění školy pracovní uplatnění, by měli mít zákonný nárok na zaměstnání, zaučení nebo stáž.

Mluvčí europoslanců ODS pro zaměstnanost a sociální věci Milan Cabrnoch chápe tíživou situaci mladých lidí, jejichž nezaměstnanost zejména v zemích jižní Evropy dosahuje alarmujících čísel, nepovažuje však návrh Evropské komise za vhodné systémové řešení. „Tento návrh je typickou reakcí Evropské unie. Myšlenka, že by mladí lidé měli mít práci, je pochopitelně správná, ale navrhované řešení je z říše utopie. Evropská unie musí vážným problémům s nezaměstnaností čelit, nemůže však tyto lidi sama zaměstnávat nebo to někomu nařizovat,“ říká Cabrnoch.

Evropská unie musí podle něj nastavit takové podmínky, které malým a středním podnikům nebudou svazovat ruce. Právě tyto podniky totiž vytvářejí téměř 70% pracovních míst na evropském trhu práce. „Bohužel zvyšující se míra regulace a vydávání všemožných směrnic hází podnikatelům klacky pod nohy a komplikuje vytváření nových pracovních míst,“ uvádí Cabrnoch.

„Evropská unie si musí rychle sundat růžové brýle, zapomenout na podobná líbivá opatření a hledat řešení tam, kde problémy skutečně vznikají. Na trhu práce je třeba zvýšit flexibilitu a ne do něj zasahovat dalšími regulačními opatřeními,“ uzavírá Milan Cabrnoch.