"Česká republika"

Odpověď na otázku novináře:

Vnitrostranická demokracie Občanské demokratické strany je naší zásadní hodnotou a proto ji podporuji nejen já osobně, ale také velká většina členů ODS, a to jistě nejen v oblasti Kolín. Díky vnitřní demokracii v ODS mohou všichni naši členové rozhodovat a také nesou za přijeté rozhodnutí svůj díl odpovědnosti. Podle těchto pravidel nemohou mimo jiné za ODS kandidovat ti, kterým byla vina prokázána (byli odsouzeni).

Dělení na čisté a nečisté, bezvýhradné a populistické přijetí presumpce viny pokládám dlouhodobě za velkou chybu, díky které se do rozhodování nabourávají ti, kdo nenesou žádnou odpovědnost. Jasně se ukazuje, že není možné nahradit soutěž myšlenek a řešení pomluvami, očerňováním a obviňováním.

V politice, veřejné službě, potřebujeme lidi, kteří mají důvěru a podporu protože přináší řešení a jsou připraveni pro ně pracovat. Není podstatné, zda jsou v ODS dlouho či krátce, zda jsou "noví" či zda ve veřejných funkcích pracují mnoho let. Naši voliči nás volí pro náš program, pokud nám uvěří, že ho nejen chceme, ale i jsme schopni prosadit.

V pondělí 16. září se Milan Cabrnoch věnoval pracovním schůzkám v Praze, ale již v úterý ráno odletěl do Bruselu, aby se zúčastnil setkání s gruzínskou ministryní spravedlnosti a zahájil výstavu o arménsko-tureckých vztazích. Na toto téma se ve středu uskuteční veřejné slyšení, jemuž bude Milan Cabrnoch spolupředsedat. Mimo to se zúčastní jednání výboru pro zaměstnanost a sociální věci i výboru pro životní prostředí veřejné zdraví a bezpečnost potravin.

Závěr týdne věnuje Milan Cabrnoch přípravě na další jednání výborů, které budou projednávat mimo jiné zdravotní tvrzení na potravinách anebo akční plán eHealth 2012-2020.

V druhém zářijovém týdnu zasedal Evropský parlament ve Štrasburku. Jeho průběh měli možnost sledovat i návštěvníci, kteří přijeli do Štrasburku na pozvání MUDr. Milana Cabrnocha. Skupinu složenou převážně ze studentů z mnoha koutů České republiky doplnili členové prostějovské ODS.

Po únavné cestě autobusem, která zabrala celé pondělí, se návštěvníci setkali s Milanem Cabrnochem při neformální večeři. Úterní dopoledne bylo věnováno prohlídce města Štrasburku a odpoledne samotné návštěvě Evropského parlamentu, během které vyslechli účastníci přednášku o fungování Evropské unie, diskutovali s Milanem Cabrnochem a také měli možnost sledovat průběh plenárního zasedání.

První zářijový týden je naplněn událostmi jak doma, tak v Bruselu. V pondělí předsedal Milan Cabrnoch oblastnímu sněmu ODS Kolín, který nominoval své kandidáty na kandidátní listinu středočeské ODS, která byla sestavena během regionálního sněmu v Nymburku dne 4. září. I zde byl Milan Cabrnoch samozřejmě přítomen.

Ve středu odletěl do Bruselu, aby se zde zúčastnil zasedání výboru pro zaměstnanost a sociální věci i výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin. Ve čtvrtek odpoledne se vrátí domů, aby se v pátek mohl zúčastnit pracovních schůzek v Praze a připravit se na nadcházející plenární zasedání.

Prosté přisypávání peněz do zdravotnictví nic neřeší, ale dokud nedokončíme reformu zdravotnictví, nic jiného nám nezbývá.

Vláda v demisi rozhoduje o tom, zda, či přesněji kolik peněz přisype do zdravotnictví. Je to rozhodnutí v této situaci očekávané, logické, spíše nesprávné a rozhodně nic neřešící. Vláda bude řešit, kde peníze vezme - zda některému resortu, nebo z daní těm, kdo jsou pracovití a úspěšní a vytváří hodnoty - pošle jim další vzkaz aby toho nechali, zisky nepřiznávali, nevytvářeli a když tak ne v této zemi.

Přidání peněz do zdravotnictví má své příznivce, a to ty, kdo tyto peníze získají - pojišťovny za to že je přerozdělí, zdravotníci za svou práci a výrobci za své výrobky.

Dávat peníze do zdravotnictví je správné. Špatné je, když se s nimi nehospodaří, když se s nimi plýtvá. Potom se totiž i za více peněz pořídí méně muziky, méně zdravotní péče, na některé pacienty se nedostane. V českém zdravotnictví se plýtvá, a hodně.

Reforma našeho státního rozpočtového zdravotnictví se zastavila uprostřed cesty v roce 1998, když pomineme Julínkovy dobře známé, úspěšné, správné, nepopulární a bohužel jen velmi částečné a tedy systém neřešící pokusy.
Víme, kdo zdravotnictví platí - ti, kdo vydělávají, vytváří hodnoty, platí pojistné a daně. Je jich méně než polovina ze všech obyvatel. Víme, kdo peníze získává: pojišťovny za to že je vybírají a přerozdělují, zdravotníci za svou práci a výrobci za své výrobky.

Kdo však s penězi hospodaří a proč? Nikdo!

Stát je z principu špatný hospodář. Navíc přímo řídí jen malou část zdravotnických zařízení a to pouze tak, že jmenuje a odvolává jejich ředitele. Zdravotní pojišťovny, které ve skutečnosti o zdravotnictví rozhodují, stát neřídí. Jsou to veřejnoprávní organizace řízené správní radou, do které stát namísto manažerů vysílá politiky. Není divu, že se správní rada stává politickým kolbištěm, namísto toho, aby se starala o hospodaření s penězi pojištěnců.

Zdravotní pojišťovny by hospodaření řídit mohly, možná to i umí, ale ve skutečnosti k tomu nemají žádný důvod. Všechny vybrané peníze po odečtení své režie musí rozdělit zdravotnickým zařízením, bez ohledu na to, zda spravedlivě nebo ne. Kdyby omezily plýtvání, stejně ušetřené peníze zdravotnickým zařízením opět rozdělí, možná spravedlivěji, ale rozhodně jim zase nic navíc nezůstane. A tak se nedivme, že se zdravotní pojišťovny soustředí na získávání pojištěnců a ne na hospodaření s jejich penězi.

Od zdravotníků hospodárné chování čekat nemůžeme. Jsou, nebo by měli být placeni za péči, kterou poskytnou. V jejich zájmu tedy je poskytnout péče co nejvíce. Žádat od nich opak je stejně nesmyslné, jako nutit pekaře, aby přemlouval lidi, aby si od něho kupovali méně rohlíků.

Stejně na tom jsou výrobci léků, zdravotnických materiálů, přístrojů a podobně. Jejich příjmy pochází z toho, že prodávají své výrobky, a je naivní žádat je, aby prodávali méně.

Zbývá nám jen občan, pojištěnec, pacient. Teoreticky by právě on měl mít zájem neplýtvat, lépe hospodařit - měl by šanci dostat lepší péči, když ji bude potřebovat. Má dokonce ze zákona právo podílet se na kontrole hospodárného využívání svých peněz v pojištění. Ve skutečnosti má pojištěnec málo důvodů a žádné nástroje k tomu, aby prosazoval hospodaření se svými penězi. Pojistné platí bez ohledu na to, zda je zdráv či ne, zda o své zdraví pečuje nebo je poškozuje. Na úhradě péče se nepodílí, a tak když může čerpat, tak ať to stojí za to.

Pojištěnec současně nemá žádné informace. Zhusta neví, kolik na pojistném platí, pokud vůbec (53% občanů neplatí nic, zaměstnanci platí jen třetinu, dvě třetiny za ně jejich zaměstnavatel). Neví ani, kolik za něho pojišťovna zaplatila, komu a za co. Ano, teoreticky má možnost vyžádat si za rok přehled péče, ale kdo to využívá a jaký význam to po roce má. Především však pojištěnec nemá informace o tom, jaká péče je mu poskytována a s jakými výsledky - nemůže se tak ani ohradit proti jejímu zbytečnému opakování. Vzpomeňme, jak brutální vlnu odporu vyvolaly elektronické zdravotní knížky které plýtvání odhalují a mohou mu účinně zabránit u těch, kdo na plýtvání vydělávají!

Vláda v demisi do zdravotnictví přidá. Nemá jiné řešení a asi ji to ani moc nebolí. S plýtváním však nic neudělá, nemá na to mandát a nestihne to.

Jak bychom mohli lépe hospodařit s našimi penězi pro zdravotnictví? Jedinou cestou je dokončení reformy tak, aby byli jednotliví hráči v systému motivováni nebo nuceni hospodařit a chovat se správně. Pojišťovnám umožníme mít prospěch pokud plýtvání omezí a uspoří. Zdravotníkům budeme platit spravedlivě za jejich práci, narovnáme poměry mezi jednotlivými obory a druhy péče tak aby nebyl jeden lukrativní a druhý ztrátový, budeme platit za skutečně důvodně poskytnutou péči, zvýhodníme prevenci a podpoříme přesun péče z lůžkové do ambulantní. Pacientům dáme informace o tom, kolik platí na pojistném, jakou péči čerpají a s jakými výsledky, a budeme je motivovat k hospodaření tím, že se budou na úhradě péče podílet - současně se s nimi podělíme i o úspory.

Řešení je nesnadné, nepopulární a bolestivé. Prosadit je bude nějako dobu trvat. Reforma zdravotnictví je v každé zemi velké politikum, které zneužívají populisté napříč politickými spektry. Druhou variantou je problém neřešit, občas peníze přisypat a smutně pozorovat, jak více a více plýtváme a méně a méně péče za své peníze dostáváme.