Deset otázek pro Milana Cabrnocha

Milan Cabrnoch odpovídá na deset otázek časopisu Roska, týkající se mimo jiné aktuálních otázek zaměstnávání zdravotně postižených v ČR a EU.

Určitě, výměna zkušeností sdílení podobných starostí a vzájemná pomoc, kterou si lidé v rámci klubů mohou poskytovat, jsou velkým přínosem pro každodenní život zdravotně postižených.

Spolupracuji s pacientskými organizacemi na evropské i národní úrovni. Na mnohá jednání týkající se zdravotní péče v Evropském parlamentu jsou zváni zástupci evropských pacientských organizací. V České republice s pacientskými organizacemi spolupracuji zejména v rámci pracovní skupiny pro zaměstnávání zdravotně postižených, ale setkávám se s nimi i při jiných příležitostech.

Aktivity Unie Roska sleduji a pokud mi to můj program dovolí, rád se jí pořádaných akcí účastním. Také pracujeme společně ve zmíněné pracovní skupině pro zaměstnávání zdravotně postižených.

Časopis Roska znám, dokonce ho pravidelně nacházím ve své schránce a každé číslo alespoň prolistuji.

Bohužel jsem zatím neměl možnost zúčastnit se některé z výstav. Doufám, že se mi to v budoucnu podaří.

Obecně nejsem pro nátlakové akce, a to ani ve formě sběru podpisů. Dávám přednost otevřené diskuzi, nikoliv neústupnému prosazování jednoho názoru. Rád bych zdůraznil, že obecná legislativa by měla být komplexní a měla by platit pro všechny, abychom nemuseli pro každou specifickou skupinu občanů vytvářet zvláštní směrnici. Je-li pro nějakou skupinu vytvořen specifický předpis, jistě to nepovede k jejímu zrovnoprávnění.

Určitě ani. A nejde jen o výdělek, ale především o sociální roli zaměstnání. Zdravotně postižený, který pracuje, je prostřednictvím svého zaměstnání přirozeně zařazen do společnosti, cítí se být užitečným a není třeba sáhodlouze vysvětlovat, že dobrý psychický stav pozitivně ovlivňuje zdraví.

Zaměstnání by jistě nemělo být důvodem k odebrání invalidního důchodu, jehož přidělení závisí na zdravotním stavu, nikoliv na výši výdělku. Tyto dvě věci je třeba jasně oddělit.

Česká republika je na tom ohledně bezbariérových přístupů poměrně dobře, např. ve srovnání s Bruselem, ale samozřejmě máme co zlepšovat. Myslím, že trend je obecně dobrý a míst s bezbariérovým přístupem stále přibývá.

Zákon o sociálních službách je prvním krokem správným směrem a já věřím, že chyby které obsahuje, budou napraveny. K tomu je ale třeba, aby bylo slyšet, co je třeba změnit. Konstatovat, že zákon je nedobrý, dokáže každý, ale je potřeba především navrhnout řešení. Sami postižení a lidé, kteří pracují ve službách pro zdravotně postižené, nejlépe vědí, jak věci skutečně fungují a jak by fungovat měly. Nebojte se navrhnout své řešení, nikdo je nezná lépe než vy.

Související:

• rozhovor vyšel v časopise Roska 2/2007, stáhnout [PDF, 5.8MB]