"eHealth"

Ve dnech 16. a 17. října 2012 se v Brně konaly tradiční eHealth Days. Účastníci měli možnost vyslechnout mnoho prezentací, ať už technických řešení, anebo analýz některých projektů eHealth. Sešlo se zde mnoho zástupců technologických firem, reprezentanti zdravotnických zařízení, i zástupci pacientů, pojišťoven i ministerstva zdravotnictví.

Milan Cabrnoch, který vystoupil v závěru prvního přednáškového dne, zasadil české eHealth do evropského kontextu. Popsal situaci České republiky i celé Evropy, kterou charakterizuje stárnoucí populace, krize důvěry ve veřejné rozpočty, zvýšená mobilita osob a informační technologie, které s sebou nesou vyšší informovanost občanů a tedy i pacientů. To vše mění rovnováhu společnosti.

Milan Cabrnoch zdůraznil: „Je třeba, aby společnost dosáhla shody na tom, co od eHealth i od samotného zdravotnictví očekává. Vnucené řešení nic dobrého nepřinese, nepřijmou ho lékaři ani pacienti. Osobně vnímám jako nezbytný krok ke změnám přenesení těžiště zdravotnictví od léčení ke zdraví a od lékařů k pacientům.“

To ale vyžaduje transformaci systému, který v tuto chvíli k potřebným změnám nijak nemotivuje. eHealth je jedním z prostředků, které mohou pomoci zdravotnictví změnit, ale rozhodně není samotným cílem změn.

Na eHealth Days vystoupil také náměstek ministra zdravotnictví ing. Petr Nosek s obranou silně kritizovaného zadání veřejné soutěže pro systém elektronického zdravotnictví v ČR. Otevřené kritice se nevyhnul ani v Brně, neboť zadání soutěže negativně zmiňovalo mnoho vystupujících. Více o stanovisku odborníků k soutěži naleznete zde http://www.ehealthforum.cz/cs/tz/20121012odbornici-sdruzeni-v-ict-unii-ceskem-narodnim-foru-pro-ehealth-kritizuji-podobu-zadani-ve.

Praha, 11. 10. 2012 – Podle ICT Unie, sdružení firem z oboru informačních technologií a elektronických komunikací, a Českého národního fóra pro eHealth (ČNFeH) obsahuje zadání veřejné soutěže o návrh „Hospodárné a funkční elektronické zdravotnictví“, vypsané Ministerstvem zdravotnictví ČR dne 18. 9. 2012, značné množství nejasností, chyb, skrytých rizik a zavádějících požadavků.

Se společným stanoviskem k soutěži o návrh se ztotožňují i renomované zdravotnické kapacity, jimiž jsou prof. MUDr. Jan Pirk, prof. MUDr. Štěpán Svačina, prof. MUDr. Tomáš Zima a Mgr. Jan Lorman.

Autoři stanoviska kritizují např. absenci příslušných rozhodnutí ze strany Ministerstva zdravotnictví, jak a kým bude realizace eHealth garantována a prováděna, nebo krátkou dobu, jež byla pro zpracování návrhu stanovena (pouhých 30 dní). Zadání soutěže dále požaduje decentralizovanost sdílení elektronických zdravotních záznamů v situacích, kdy jsou data pacienta nezbytná pro poskytování zdravotní péče, což vyžaduje zcela zásadní změnu administrace zdravotní dokumentace, která ovšem není slučitelná s reálnými možnostmi poskytovatelů zdravotní péče ani jejich dodavatelů ICT řešení. A v neposlední řadě hodnotící kritéria soutěže neobsahují jediný měřitelný prvek, dle kterého by bylo možné objektivně zhodnotit kvalitu navržených řešení.

Strategie implementace elektronického zdravotnictví musí naproti tomu reagovat na skutečné potřeby pacientů, poskytovatelů a plátců zdravotní péče. Dosud chybí základní, odborná i společenská shoda na potřebách českého zdravotnictví ve stárnoucí populaci s rostoucí prevalencí i incidencí chronických civilizačních chorob. Bez této shody na budoucích potřebách zdravotnictví pro uspokojení předpokládané rostoucí poptávky po zdravotních službách se lze jen obtížně přiblížit požadavkům na elektronické nástroje ve zdravotnictví, které uvádí samotný název soutěže.

ICT Unie, ČNFeH a výše uvedené osobnosti jsou připraveni iniciovat celospolečenský dialog, který povede k popsání budoucích potřeb zdravotnictví v České republice. Na tomto základě pak bude možné plánovat skutečně hospodárný a funkční postup implementace elektronického zdravotnictví, jehož výsledkem bude bezpečný, kvalitní a dlouhodobě udržitelný systém poskytování zdravotní péče.

Společné stanovisko k zadání soutěže představili mluvčí a podporovatelé iniciativy během tiskového briefingu, který se uskutečnil dnes, tj. 11. 10., v Domě Portus v Praze, kde zároveň nabídli své dlouholeté zkušenosti s poskytováním a čerpáním léčebné a preventivní péče k celospolečenskému dialogu.

Dynamicky rozvíjející se Taiwan využívá ve svém národním zdravotním pojištění rozvinutý informační systém postavený na čipových kartách a centrální databázi obsahující jak platební, tak zdravotní informace. V mnoha prioritách se shoduje se zásadami, které prosazujeme ve většině evropských zemí.

Read more »

Znovu, po kolikáté již, jsem dostal sadu otázek vztahujících se k uměle vytvořenému “případu IZIP”. Již jsem si zvykl, že se otázky novinářů opakují, přesto že jsou odpovědi na ně běžně dostupné na internetu. Dnešní tazatel, Tomáš Sacher, není prvním novinářem, který se pokouší odpovědět si sám již v otázce a produkuje nesmyslné a nepodložené spekulace. To mne nepřekvapuje ani nezlobí. Jsem zvyklý trpělivě odpovídat na otázky a vyvracet spekulace. Snaha pana Sachera oživit svůj článek smyšlenkami a nepodloženými domněnkami snad může patřit k jeho práci, možná zlepší její prodejnost.

Ptám se však, proč pan Sacher vede znovu útok na elektronické zdravotní knížky pojištěnců VZP na této laciné, osobní rovině. Není obtížné pochopit, komu fungující transparentní systém sdílení a předávání informací ve zdravotnictví vadí a proč. Vadí těm, kdo neposkytují kvalitní zdravotní péči, kdo indikují a provádí zbytečná laboratorní vyšetření, kdo předepisují, prodávají a vyrábí zbytečně uhrazené léky, kdo vykazují výkony, které nebyly provedeny. Vadí těm, kdo odmítají uznat občana za rovnoprávného partnera zdravotníků, těm, kdo nesouhlasí s tím, aby lidé měli přístup ke všem informacím o vlastním zdraví a zdravotní péči. Vadí všem, kdo si nepřejí pořádek ve zdravotnictví a ve zdravotním pojištění. Proč se k nim pan Sacher řadí?

Jsem připraven vést s kýmkoli odbornou a politickou debatu o tom, zda má pacient právo na informace, zda, proč a jak mají být informace sdíleny a předávány, jak zlepšit kvalitu a bezpečnost zdravotní péče, jak zabránit plýtvání lidskými silami a penězi. Na to ovšem ti, kterým současný nepořádek vyhovuje, nemohou přistoupit - protože by v této debatě museli prohrát. Namísto otevřené a férové soutěže ideí tak postupují lacinou cestou osobního útoku, dehonestace a pomlouvání oponenta. Proč se k nim pan Sacher řadí?

Zde jsou mé odpovědi na otázky pana Sachera: Dobrý den, odpovídám na vaše otázky, vztahující se k projektu elektronických zdravotních knížek a ke společnosti IZIP.

Musím zdůraznit, že jste mi nepoložil žádnou otázku, na kterou bych již dříve veřejným sdělovacím prostředkům neodpověděl. Většina odpovědí je snadno dostupná na webu, mimo jiné cabrnoch.cz. I další skutečnosti, na které se ptáte, jsou snadno ověřitelné z veřejných zdrojů.

To, co je “nové”, jsou vaše osobní, ničím nepodložené spekulace, kterými se snažíte své otázky učinit “zajímavějšími”. Zásadně vaše spekulace odmítám. Odmítám také váš způsob práce, kdy své nepodložené spekulace propojujete s otázkami, které mi pokládáte. Mohu chápat vaši snahu díky “skandálním odhalením” lépe prodávat své články, nemám však žádný důvod se na tom podílet.

Své odpovědi na vaše otázky zveřejním na své webové stránce.

1) Vstupujete nějak do aktuálních jednání o budoucnosti projektu IZIP? Jak?

Nevstupuji žádným způsobem do jednání o budoucnosti projektu IZIP.

Od roku 1990 se účastním práce na reformě zdravotnictví a na rozvoji služeb eHealth a telemedicíny jak v ČR, tak v Evropské unii. Stál jsem mimo jiné u vzniku informačního systému v nemocnici v Kolíně (před rokem 1994), u tvorby Seznamu zdravotních výkonů s bodovými hodnotami (1994 - 1996), u definice a prosazení kombinovaných kapitačně výkonových plateb pro praktické lékaře (1997), u zavádění DRG a u řady zákonů z oblasti zdravotní a sociální (1998 - 2004).

2) Vaše verze bezúplatného převodu akcií IZIP na švýcarskou společnost eHi eHealth International AG (dále eHi) nedává smysl, pokud není součástí dohody dodatečná platba za akcie. Je pravda, že pokud bude projekt pokračovat pod patronátem VZP a případný menšinový akcionář eHi bude vyplacen, získáte teprve dodatečně peníze? A zároveň pokud VZP ze své strany spolupráci s IZIP ukončí, vrátí se vám prostřednictvím eHi akcie zpět a budete je tak moci využít s ohledem na možné další podnikání i s know-how IZIP v zahraničí? (Tedy prodej firmě Assecco či jiné, další vlastní podnikání..) Pokud je vysvětlení jiné, prosím o něj.

Zásadně odmítám vámi prezentované nepodložené spekulace. Moje majetková účast ve společnosti IZIP a.s. skončila, když jsem jako menšinový akcionář předal své akcie VZP ČR. Žádné peníze jsem nezískal a nezískám. Žádné akcie se mi nevrátí.
Smyslem mé odborné práce v projektu zdravotních knížek bylo vytvořit nástroj, který posílí postavení občana při péči o zdraví, zlepší kvalitu a bezpečnost zdravotních služeb a efektivitu využívání lidských i finančních zdrojů ve zdravotnictví. Na tomto cíli spolu se mnou pracují na celém světě stovky vynikajících lidí. Jim i mě, narozdíl od vás, tato práce smysl dává.

3) Jste stále, nebo byl jste v minulosti spolumajitelem subdodavatelských společností firmy IZIP, konkrétně UNIQSOL či MD Access?

Nejsem a nikdy jsem nebyl spolumajitelem společností UNIQSOL či MD Access.

4) Převáděl jste akcie IZIP na švýcarského prostředníka se zájmem iniciovat v případě odstoupení od projektu ze strany VZP mezinárodní soudní arbitráž? Pokud ne, proč jste akcie, jak říkáte – nejprve nekoncentrovali na jedno místo – pod hlavičku právního subjektu v České republice, kde celý projekt od počátku existoval?

Rozhodně odmítám vaši spekulaci o arbitráži. Svůj minoritní podíl ve společnosti IZIP a.s. jsem předal VZP ČR proto, aby jako veřejnoprávní zdravotní pojišťovna projekt zdravotních knížek dále rozvíjela ve prospěch svých pojištěnců.
Předání akcií společnosti IZIP a.s. do rukou VZP ČR organizovala renomovaná právní kancelář. Přijal jsem jimi doporučené řešení. Mým cílem bylo předat mnou držené akcie VZP ČR a to se také stalo.

5) Z dnešního pohledu je vaše angažmá v historii projektu IZIP ukázkovým střetem zájmů. Jak jste si vy sám dříve definoval hranici, kdy jsou politická a podnikatelská funkce neslučitelná? A jak si ji definujete nyní?

Důrazně odmítám vaši ničím nepodloženou spekulaci o střetu zájmů. Nikdy jsem nebyl ve střetu zájmů. Nikdy jsem své autorství a svůj vztah k projektu a společnosti IZIP netajil. Nikdy jsem nebyl v žádné exekutivní funkci, kde bych snad mohl rozhodovat ve prospěch společnosti IZIP a.s. Minoritním akcionářem společnosti IZIP a.s. jsem byl jako poslanec Evropského parlamentu, bez jakéhokoli vlivu na českou legislativu, exekutivu či rozhodování VZP ČR.

Účastnit se veřejného a politického života, být členem politické strany, volit a být volen je ústavním právem každého občana. Skutečnost, zda je zaměstnancem, podnikatelem, důchodcem a podobně na toto základní právo nemá a nesmí mít žádný vliv. Podnikání není funkce. Je nepřijatelné, aby bylo komukoli upíráno právo účastnit se politického života či přijmout politickou funkci proto, že podniká.

Pravidla související s tzv. “konfliktem zájmů” nedefinuji já, ale zákon č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů. Podle tohoto zákona nejsou poslanci Evropského parlamentu “funkcionářem”, tedy osobou, jejíž práva a povinnosti jsou tímto zákonem upraveny. Poslancem Evropského parlamentu jsem od roku 2004.

V pondělí 12. června 2012 proběhl v Praze seminář s expresivním názvem Život po IZIPu.

Pořadatel, společnost BlueOceanSolutions, zabývající se lobbingem, na něm představila analýzu “10 let českého eHealthu”, zpracovanou pro pracovní platformu RESTART. Klíčovým vystupujícím byl náměstek ministra zdravotnictví pro zdravotní pojištění Ing. Petr Nosek.

Prezentovaná popisná analýza shrnuje některé obecně známé skutečnosti z posledních deseti let vývoje v české “zdravotní” legislativě a veřejné správě. Dále se věnuje několika mediálně zajímavým projektům z oblasti eHealth. Závěrem předkládá několik doporučení.

V analýze především zcela chybí definice eHealth, takže vlastně nevíme přesně, čím se analýza zabývá. Tento zásadní nedostatek se bezprostředně promítá do obsahu analýzy, která zcela pomíjí informační systémy ve zdravotnických zařízeních i ve zdravotních pojišťovnách, nástroje ICT ve výuce a vzdělávání či rozsáhlou oblast telemedicíny.

Při analýze zájmových skupin a jejich pozitivních či negativních motivací pro využívání eHealth se projevuje povrchní znalost skutečného prostředí ve zdravotnictví. Oddělení zájmů zdravotnického personálu od zájmů praktických lékařů je stejně nesprávné, jako oddělení zájmů ambulantních specialistů a zřizovatelů zdravotnických zařízení. Samo definování Ministerstva zdravotnictví jako zájmové skupiny je zavádějící, navíc mezi jeho motivacemi zcela chybí kvalita zdravotní péče. V celé analýze se neobjevuje prevence ani zdravotní výchova.

Zásadního omylu se autoři analýzy dopustili, když spojili elektronickou zdravotnickou dokumentaci a elektronické zdravotní knížky pojištěnce VZP. Ve skutečnosti jde o dva zcela oddělené systémy, které mají odlišné cíle i odlišné vlastníky. Závažnost tohoto hrubého omylu leží především v tom, že jej mnozí přijímají a vychází z něho při dalším rozhodování.

Zdravotnickou dokumentaci vede vždy zdravotnické zařízení, bez ohledu na to, zda je vedena ve forma papírové či elektronické. Zdravotnická dokumentace je vlastnictvím zdravotnického zařízení, které ji vytvořilo. Během semináře trefně v diskusi zaznělo, že hovoříme o papíru a inkoustu.

Komu patří informace samotné, je předmětem diskuse. Informace jistě patří tomu, kdo ji vytvořil - tedy například lékaři, který zjistil, že v břiše pacienta je nádor. Pacient má bezpochyby právo být s touto informací seznámen - tohoto práva se pacient může vzdát. Současně lékaři diskutují, kdy je pro zdraví pacienta přínosnější informaci před ním tajit.

Jakmile je informace zapsána, stává se součástí zdravotnické dokumentace. Podle platných zákonů má pacient právo být seznámen a získat kopie veškeré zdravotnické dokumentace, která se vztahuje k němu. Pacient má právo získat kopie v elektronické formě, pokud je zdravotní dokumentace v elektronické formě vedena. Stejně tak může pacient pověřit jinou osobu, aby tyto kopie zdravotnické dokumentace získala.

Elektronická zdravotní knížka není a nemůže být centralizovaným úložištěm zdravotnické dokumentace. EZK patří pacientovi a je v jedné své části jeho osobním úložištěm jeho kopií zdravotnické dokumentace. Tedy úložištěm kopií, které z jeho pověření pro něho získal správce zdravotních knížek od jednotlivých zdravotnických zařízení.

Pokud někdo hodnotí zdravotní knížky pojištěnce jako zdravotnickou dokumentaci, dopouští se hrubého omylu a musí dojít k výsledku, že EZK tuto funkci neplní. Logicky, protože ji ani plnit nemohou! Centralizace zdravotnické dokumentace je gigantický, v krátké době nesplnitelný úkol pro státní správu.

Zdravotní knížky slouží pacientovi k tomu, aby v nich shromažďoval své osobní zdravotní informace. V EZK pochopitelně nejsou a nikdy nebudou všechny informace, které jsou v jednotlivých zdravotnických zařízeních. V EZK se soustředí pouze zásadní, důležité informace, které pacient může předat svému ošetřujícímu lékaři. V případě potřeby může lékař podle informace z EZK vyžádat kompletní zdravotnickou dokumentaci od toho zdravotnického zařízení, které péči v minulosti poskytovalo (a zaslalo do EZK její souhrn).