"Zdravotnictví"

Zdravotní turistika je stále častěji frekventovaným tématem nejen politických diskusí a nejen v rámci Evropské unie. Stala se také jedním z témat, živě diskutovaným během pracovního setkání poslanců skupiny Evropských konzervativců a reformistů. Tato skupina, která po nedávných evropských volbách výrazně posílila, se sešla ke svému jednání v Dubrovníku.

Téma zdravotní turistiky otevřel přizvaný přednášející dr. Marijan Gjukič, působící v Chorvatsku a v Rakousku. Zdravotní turistiku (Health Tourism) můžeme rozdělit na léčebnou (Medical Tourism), lázeňskou (Spa) a ozdravnou (Wellnes). Pro léčebnou turistiku, kdy pacienti vyhledávají v zahraničí konkrétní léčbu, často léčebný zákrok, je klíčovou normou evropská směrnice O právech pacientů při přeshraniční zdravotní péči, která byla nedávno implementována (s jistým zpožděním) i v České republice.

Chorvatsko má v oblasti zdravotní turistiky mnoho příležitostí a hledá, podobně jako další země, jek je využít. Má vhodné klimatické podmínky, mnohaletou tradici v oblasti turistiky, velké ubytovací kapacity využívané jen v sezóně. Nabídka je však tradičně soustředěna na klasickou turistiku, chybí větší zkušenosti s užšími cílovými skupinami, jako jsou chronicky nemocní či senioři.

Zdravotnictví, zvláště jeho lůžková část, je téměř úplně řízena veřejnou správou, státem a regiony. I v ambulantní péči je značná část lékařů zaměstnána ve veřejných zdravotnických zařízeních. Zájem o poskytování zdravotní péče zahraničním pacientům v těchto zařízeních je spíše formální.

Také lázeňství, které využívá relativně bohaté přírodní zdroje, se soustředí převážně na domácí klientelu a péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. Wellnes služby jsou poskytovány především v komerčních hotelových zařízeních.

Zdravotní turistika je na tom v Chorvatsku podobně jako v řadě dalších zemí. Odborníci si uvědomují velké příležitosti, které nabízí. Poskytovatelé zdravotních služeb obecně možnost rozšíření klientely vítají (výrazně více soukromí než státní), ale konkrétním krokům se věnují minimálně. Pacienti nemají o možnostech léčení v zahraničí prakticky žádné informace, a to ani o nabídce péče ani o její úhradě podle směrnice o přeshraniční zdravotní péči.

S kolegou Gjuričem jsme se shodli na potřebě rozvoje zdravotní turistiky nejen mezi Českou republikou, Chorvatskem a Rakouskem, ale i mezi jinými zeměmi. Nabízí se dostupnější a kvalitnější zdravotní služby pro pacienty, nové programy pro seniory a dlouhodobě nemocné, lepší využití stávající kapacit jak lidských, tak přístrojových. Zdravotní turistika ve střední i v celé Evropě má své místo a její rozvoj bude v příštích letech rychlý. Je na každém z nás, aby se rozhodlo, zda se ho bude účastnit nebo jej pozorovat.

Dne 23. dubna 2014 vyšel v Mf Dnes článek Lenky Petrášové popisující chaos při stanovení úhrady zdravotní péče.

V letech 1994 až 1997 jsem měl na starosti vznik Seznamu zdravotních výkonů s bodovými hodnotami. Tento předpis, který je vydáván jako vyhláška ministra zdravotnictví, je doposud používán ke stanovení úhrady zdravotní péče z veřejného zdravotního pojištění.

O výši úhrady jednotlivých výkonů nerozhoduje žádná komise, ať je její složení veřejné či neveřejné (nevím proč by mělo být utajováno). O vyhlášce plně rozhoduje a nese za ni odpovědnost ministr zdravotnictví.

Bodová hodnota jednotlivých výkonů se vypočítává na základě kalkulačního vzorce. Zahrnují se do ní osobní náklady lékařů a sester, které se na výkonu podílí, materiál spotřebovaný při výkonu, léky podané během výkonu a přístroje využité při výkonu.

Všechny výpočty vychází z Registračního listu výkonu. Registrační list navrhují a nesou za něj výhradní odpovědnost odborné lékařské společnosti, většinou sdružené v ČLS JEP. Registrační list obsahuje podrobný popis výkonu, specifikuje kdo má výkon provádět a jaká má být jeho kvalifikace, jaké a kolik materiálů a léčiv se při výkonu spotřebuje, jaké přístroje jsou pro výkon využívány. Registrační list stanoví také čas výkonu, na tento čas se později počítá tzv. minutová režie zdravotnického zařízení.

Vedle vlastní úhrady výkonu hradí (mohou) pojišťovny zdravotnickým zařízením takzvané zvlášť účtované materiály nebo léky. Jde o položky, které nejsou při tom kterém výkonu užívány pravidelně nebo mají různé ceny, a proto není správné je do hodnoty výkonu paušálně zahrnout. Ceny těchto zvlášť účtovaných položek již však nejsou předmětem vyhlášky ministra zdravotnictví. Rozhodují o nich nemocnice a pojišťovny.

Mohu souhlasit v tom, že situace kolem novel Seznamu výkonů je více než chaotická. Během let došlo k řadě zcela nesystematických a nekompetentních zásahů do struktury celého Seznamu výkonů. Pro novely Seznamu výkonů dlouhodobě chybí jasná pravidla. Celá věc je mimořádně vážná, protože i přes všechny stížnosti je Seznam výkonů již dvacet let klíčovým nástrojem pro stanovení úhrady zdravotní péče z pojištění.

Pro další vývoj úhrady zdravotní péče je nezbytné, aby byl nadále respektován princip odpovědnosti odborné lékařské společnosti za registrační list výkonu, odpovědnosti ministra zdravotnictví za pravidelné vydávání novely Seznamu výkonů, odpovědnosti zdravotních pojišťoven za úhradu poskytnuté péče podle stanovených pravidel a práva pacientů/pojištěnců znát své nároky a podílet se na control.

Více než složení poradní komise je důležité zveřejnit jasný obsah všech výkonů, tedy jasně přiznat, co v tom kterém výkonu je obsaženo a co ne. Pro pacienta je přece důležité vědět, co má „na pojišťovnu“ dostat a co ne. Bylo by potom jen logické, aby si mohl doplatit to, co mu pojišťovna nehradí - ale to je zase jiný příběh….

Časopis Euro svým čtenářům zprostředkoval témata konference Euro Regional zaměřené na eHealth a konané za podpory Ness Czech, České spořitelny a VZP ČR v Plzni.

Často se setkáváme s názory, že je třeba namísto velkých národních projektů realizovat malá, proprietární řešení, ušitá na míru bezprostřední lokální nebo skupinového potřeby. Současně ale neméně hlasitě zaznívá, že by řešení mělo být celoplošné, jednotné, někteří žádají i řešení povinná.

Jsem rád, že se aktuálně mnoho představitelů odborné veřejnosti shoduje na požadavku dobrovolných, fakultativně zaváděných řešení. Je to velký posun za krátkou dobu. Docela nedávno se v případě elektronických zdravotních knížek hodně hovořilo o tom, že jejich největší chybou bylo právě to, že nebyly povinné. Osobně jsem přesvědčen, že možnost volby mezi klasickou a moderní elektronickou cestou doplněná správně zvolenými motivacemi je nejlepší cestou vpřed.

Naprosto souhlasím s panem náměstkem Hoňkem z VZP v tom, že má-li být elektronický recept užitečný, musí být rozhodně více než pouhým administrativním zjednodušením (jak prosazuje pan Nosek). Pouhá administrativní funkce nemůže ospravedlnit náklady vydané na elektronické recepty. Ty musí umět eliminovat duplicity v předepisovaných lécích, sledovat jejich interakce, chránit pacienta před nevhodnou kombinací léků či jejich předávkováním. K tomu je nutné, aby jednotliví lékaři i lékárníci měli přístup k přehledu všech předepsaných a vydaných léků. Přístup k těmto informacím je možný jedině se souhlasem pacienta. VZP, kterou pan náměstek Honěk zastupuje, má náskok - disponuje elektronickými zdravotními knížkami, jejichž více jak 2,5 milionu pojištěnců již souhlas s takovým shromažďováním a zpracováním osobních údajů poskytlo.

Obdobnou výhodou jsou elektronické žádanky o vyšetření komplementu. Aby splnily svou koordinační funkci, musí být přístupné všem indikujícím lékařům. A to nejen žádanky, ale i výsledky dříve již vyžádaných vyšetření. I tyto informace jsou již v elektronických zdravotních knížkách pojištěnců VZP s jejich souhlasem obsaženy a dostupné
S lítostí musím souhlasit i s tím, že zpackaný projekt IZIP zbrzdil razantnější nástup elektronizace zdravotnictví. Je více než politováníhodné, že bývalý ministr zdravotnictví Heger po dohodě s bývalým premiérem Nečasem zakázali VZP využívat plně funkční zdravotní knížky pro její pojištěnce.

VZP po politickém zásahu premiéra a ministra již nedokázala prosadit pokračování úspěšného, ověřeného a přínosného řešení, které nejen že přináší prospěch jejím pojištěncům, ale současně je - bylo - její konkurenční výhodou. Zatím co ostatní zdravotní pojišťovny hrdě propagují své elektronické zdravotní knížky a staví na nich své marketingové kampaně na získání dalších pojištěnců, VZP pod politickým tlakem svůj systém, který většinově vlastní a plně ovládá, nejenže nechrání, ale aktivně poškozuje.

Namísto, aby klíčová zdravotní pojišťovna motivovala svá smluvní zdravotnická zařízení ke kvalitnější, bezpečnější a efektivnější zdravotní péči, nečinně přihlíží, jak její pojištěnci odchází a dluh roste. Nezbývá než souhlasit s tvrzením pana profesora Svačiny - kdyby byla mezi pojišťovnami skutečná konkurence, eHealth už tu dávno je. Přesněji řečeno, kdyby se VZP chovala konkurenčně jako ostatní pojišťovny, své eHealth řešení by rozvíjela podobně, jako jiné pojišťovny rozvíjí a propagují své Vitakarty a Karty života.

Jedině zdravotní knížky odchod pojištěnců zastavily.

Lidové noviny se v článku Veroniky Rodriguez z 20. ledna 2014 věnují problematice elektronických zdravotních knížek Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR.

Uvádí, že sama pojišťovna (VZP) si každoročně polepšila v průměru o 45 tisíc pojištěnců. Vzhledem k tomu, že se podobné nesprávné informace opakují a některá média je přebírají od sebe navzájem, upozorňuji, že tato informace není správná.

Všeobecná zdravotní pojišťovna vznikla v ČR jako první a tedy všichni pojištěnci byli původně u VZP. Po celou dobu své existence VZP stále pojištěnce ztrácí, jinak by ani nemohly vzniknou ostatní, zaměstnanecké zdravotní pojišťovny.

V tabulce uvádím počty pojištěnců VZP ČR v posledních letech, jak je může každý nalézt na webu VZP především v jejích ročenkách:

Jak je z čísel zřejmé, VZP pojištěnce ztrácí stále. Jedinou výjimkou je rok 2010, tedy rok, kdy vedení VZP využívalo jako konkurenční výhodu své elektronické zdravotní knížky. Díky jejich nabídce VZP nejen že pojištěnce neztratila, ale naopak se jejich počet zvýšil. Pozitivní trend přetrvával ještě částečně v roce 2011.

Poté, co se tehdejší ministr zdravotnictví Heger dohodl s předsedou vlády Nečasem a zakázali VZP využívat zdravotní knížky jako konkurenční výhodu, trend úbytku pojištěnců se vrací a VZP své pojištěnce opět ztrácí.

Zásadní vliv zdravotních knížek na stabilizaci pojištěnců (a její pozitivní ekonomický dopad) dokládá VZP ve své výroční zprávě, schválené Správní radou i Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR:

“Pojišťovně se však podařilo poprvé v její historii počet pojištěnců udržet. Velký počet pojištěnců byl získán zejména akvizicemi spojenými s projektem elektronických zdravotních knížek a projevil se zde i nový klientsky orientovaný přístup Pojišťovny. Nárůst počtu pojištěnců ve srovnání se Zdravotně pojistným plánem 2010 byl rozhodující pro překročení tvorby Základního fondu zdravotního pojištění i v okamžiku, kdy i za této situace poklesla oproti roku 2009 částka předpisu pojistného z v.z.p. o 1,3% a v porovnání s rokem 2008 dokonce o 1,8%.”

Zdroj: Výroční zpráva VZP ČR 2010 (kapitola 5.1 Základní fond zdravotního pojištění, strana 28).

Na skutečnosti se nezakládá ani tvrzení o tom, že spolupráce se společnosti IZIP nepřinesla VZP žádné pojištěnce či o tom, že VZP hradila zdravotní knížky pojištěncům jiných pojišťoven.

Během spolupráce VZP a společnosti IZIP se k VZP díky možnosti využívat elektronickou zdravotní knížku přihlásilo 53 254 pojištěnců, kteří pochopitelně každoročně odvádí VZP své pojistné (v roce 2012 to představuje 1,27 miliardy Kč, od roku 2010 jistě více jak 4 miliardy Kč). Ke konci roku 2013 má elektronickou zdravotní knížku zřízenu celkem 2 554 295 pojištěnců, pouze 210 643 z nich jsou pojištěnci jiné zdravotní pojišťovny než VZP ČR. Jedná se o pojištěnce, kteří zdravotní knížku získali jako pojištěnci VZP, ale později VZP opustili a o zrušení zdravotní knížky nepožádali.

Rád bych věřil, že tyto informace pomohou médiím a jejich redaktorům lépe a přesněji informovat veřejnost o problematice elektronických zdravotních knížek.

Praha, 21. ledna 2014

Dnes (16. prosince 2013) mě ve svém komentáři opět potěšila zástupkyně šéfredaktora MF Dnes Martina Riebauerová. Věnuje se Popelce zdravotnictví - však si ji pamatujeme především jako vynikající zdravotnickou redaktorku.

Není velkým překvapením, že o zdravotnictví nestojí žádný z potenciálních koaličních partnerů: spousta problémů, žádné populární řešení na dohled ani na obzoru, dobře zorganizované a zkušené nátlakové skupiny kam se podíváš a peníze místo ministra rozdělují pojišťovny!

Martina Riebauerová mne potěšila bystrou definicí oříšků, které musí nový ministr louskat nejen díky avizovanému zrušení registračních poplatků (a výpadku příjmů ve výši cca 5 miliard): 1) kde na to vzít? 2) kde na to vzít a nekrást? a 3) jak zabránit tomu, aby pacienti zbytečně obíhali více lékařů?

První dva oříšky můžeme rozlousknout najednou. Kde jinde může vláda vzít peníze než občanům? Má několik možností:
1) použije peníze které od občanů již jako daně vybrala a měly původně směřovat jinam (tedy „okrade“ jiný resort),
2) vybere od občanů nové daně (a na tom se alespoň na začátku vládnutí nová koalice asi neshodne) nebo
3) zadluží ještě více naší zemi, tedy si to od občanů vybere v budoucnosti a i s úroky.

Nabízí se i jiné řešení - využít pro financování zdravotnictví soukromé zdroje, tedy
4) dovolit nám, občanům, abychom si vedle péče hrazené z pojištění nakoupili další, lepší péči - to by ale musela rozhodnout o tom, co vlastně je z pojištění hrazeno (standard, nárok) a co již ne (nadstandard) - to však programu nemá,
5) nebo regulační poplatky nerušit - a to je již přímo v rozporu vládními plány.

Třetí oříšek je velký a tvrdý. Jak to udělat, aby se neplýtvalo? Pokud to myslíme vážně a opravdu chceme, aby se plýtvalo méně, potřebujeme důvod proč neplýtvat a šanci jak plýtvání zabránit. Zbytečně opakované návštěvy u lékařů jsou stejným plýtváním podobně jako zbytečně opakovaná vyšetření a zbytečně předepisované léky.

Jak pacienti, tak lékaři mohou plýtvání zabránit, když se o něm dozví. Budou mít informace o předcházejících návštěvách lékařů, provedených laboratorních testech a předepsaných lécích. To umožňuje například elektronická zdravotní knížka, kterou má dnes 2,5 milionu pojištěnců VZP. A právě pojišťovna může odměnit jak pojištěnce, tak lékaře, kteří informace využívají a plýtvání brání. Proč to už dávno nedělá? Tak to je další, hodně tvrdý oříšek…