Arménie mezi Putinem a Evropou

Poslední zasedání meziparlamentního výboru EU-Arménie v tomto volebním období, kterému předsedal Milan Cabrnoch, se konalo netradičně ve Štrasburku ve dnech 5. a 6. února 2014.

Hlavním tématem jednání výboru byla budoucnost vztahů mezi Evropskou unií a Arménií, neboť slibně se rozvíjející spolupráce a tři roky intenzivní přípravy asociační dohody (AA) a dohody o prohloubeném a komplexním volném obchodu (DCFTA) byly 3. září 2013 smeteny ze stolu arménským prezidentem Serzhem Sargsyanem. Ten po schůzce s ruským prezidentem Vladimirem Putinem ohlásil, že Arménie bude usilovat o začlenění do Celní unie. Členství v ní je ale s připravovanými smlouvami neslučitelné. Tato náhlá změna politického kurzu, pro niž se mezi diplomaty vžilo označení „U-turn“ , překvapila nejen zahraniční politiky, ale i většinu politiků arménských a to včetně ministrů a poslanců, neboť parlament toto téma dosud vůbec neprojednával. Přestože je Arménie zemí s prezidentským systémem a zahraniční politika je v rukou prezidenta, přijetí tak závažného rozhodnutí bez konzultace s parlamentem je šokující. Pro úplnost je třeba dodat, že iniciace obou dohod měla být podepsána během summitu Východního partnerství ve Vilniusu 29. listopadu 2013.

Evropská unie, a samozřejmě ani Evropský parlament se další spolupráce s Arménií nezříkají, ale je třeba stanovit jí nový rámec, který bude slučitelný s novými arménskými závazky vůči Celní unii a bude současně pro arménskou politickou reprezentaci realizovatelný, aby opět nedošlo k obratu na poslední chvíli. Problém je, že arménská strana, nebo alespoň arménští poslanci zatím podmínky Celní unie neznají natolik, aby stanovili podmínky možné spolupráce. Reprezentanti vládní strany také nyní usilovně hájí prezidentovo rozhodnutí, s tím, že to žádné překvapení nebylo, neboť prezident nikdy před tím vstup do Celní unie neodmítl.

Racionálnějším argumentem je bezpečnostní situace Arménie, která je vojensky zcela závislá na Rusku, které ji podporuje v konfliktu s Ázerbájdžánem o Náhorní Karabach a také má v blízkosti uzavřených tureckých hranic velkou základu, jejíž umístění bylo potvrzeno až do roku 2044. Po Sargsyanově prohlášení přibylo na základnu 18 bojových vrtulníků. Ovšem Rusko, zatímco Arménii zbraně dává, Ázerbájdžánu je prodává. Je naprosto v zájmu Ruska zachovat na jižním Kavkaze rozhádané a slabé státy. S koncem konfliktů klesne i ruský vliv. Rusko, spolu s Francií a USA, předsedá tzv. Minské skupině, která již dvě desetiletí marně usiluje o mírové řešení konfliktu o Náhorní-Karabach.

V této situaci stáli o setkání s arménskými poslanci také členové zahraničního výboru Evropského parlamentu. Arménští poslanci, zvláště ti z vládní strany v čele se svým předsedou usilovně hájili nový zahraničně politický kurz Arménie a deklarovali vůli ke smluvní spolupráci s Evropskou unií, ale bez toho, že by nyní byli schopni určit její rámec. Byli ale dotčeni, když členové výboru pro zahraniční věci i členové delegace Evropského parlamentu vyjadřovali obavu, že bude těžké hledat znovu důvěru v možnost smluvní spolupráce s Arménií a argumentovali tím, že jsme neporozuměli jejich situaci.

Přesto, a především díky konstruktivnímu přístupu Milana Cabrnocha, se podařilo najít shodu na společném prohlášení, resp. části pojednávající o spolupráci mezi EU a Arménií a dokonce i nad článkem o vztazích mezi Arménií a Tureckem. Kamenem úrazu byl jako vždy konflikt v Náhorním Karabachu. Evropští poslanci, kteří chtěli vyjádřit politování nad nedostatkem pokroku při řešení konfliktu a odhodlání Evropské unie více se o mírové řešení zasadit se setkali s velkým neporozuměním ze strany arménské delegace. Zejména její předseda Samvel Farmanyan vehementně usiloval o stejné znění článku, jaké bylo přijato i v předchozích prohlášeních meziparlamentního výboru a to i ve chvíli, kdy opoziční poslanci byli připraveni ke kompromisu. Kvůli této neshodě a neochotě arménské strany k jakémukoliv ústupku nebylo nakonec společné prohlášení vůbec přijato. Tento výsledek ovšem vzbudil v Arménii silné reakce a vedlo také nařčení Evropské unie, že mění svůj postoj ke konfliktu v Náhorním Karabachu kvůli změně zahraniční politiky Arménie.

Z tohoto důvodu se předseda delegace Evropského parlamentu rozhodl zveřejnit všechny pracovní dokumenty, aby se předešlo spekulacím. V příloze naleznete společné prohlášení, s vyznačením přijatých bodů, projednávané varianty článku o konfliktu v Náhorním Karabachu a také prohlášení předsedy Milana Cabrnocha. Všechny dokumenty jsou pro zachování autenticity přiloženy pouze v původním anglickém znění.

Více informací:

Videozáznam jednání meziparlamentního výboru s výborem pro zahraniční věci:
http://www.europarl.europa.eu/ep-live/en/committees/video?event=20140206-0945-COMMITTEE-AFET