Důchodové systémy na celém světě musí projít revizí

Ekonomická krize a neúprosné demografické křivky nutí evropské státy k novému přístupu ke starším pracovníkům. Převládá v Evropě podpora předčasných důchodů nebo naopak snaha o udržení co nejvyšší zaměstnanosti i mezi staršími pracovníky?

Jak jednotlivé státy řeší problematiku odchodů do penze obecně? Na tyto i další otázky hledal odpověď výzkum Evropské nadace pro zlepšování životních a pracovních podmínek, který se zabývá srovnáním přístupu ke starším pracovníkům (50+), před rokem 2008 a nyní.

Výzkum byl veden v devíti zemích Evropské unie včetně České republiky (dále Rakousko, Belgie, Maďarsko, Litva, Nizozemí, Španělsko, Švédsko a Velká Británie). Vzhledem k tomu, že v roce 2040 budou pracovníci starší 65 let tvořit až 45% všech pracujících, jedná se vskutku o aktuální téma. Očekává se, že v blízké budoucnosti nebude snadné zajistit pro evropské trhy dostatek pracovníků a stárnoucí populace bude znamenat velký tlak na sociální a penzijní systémy.

Výzkum ukázal, že jednotlivé státy volí velmi rozdílný přístup k řešení této problematiky. Nelze ani tvrdit, že by státy cíleně pečovaly o starší pracovníky. Opatření, která na ně dopadají, jsou spíše důsledkem obecné snahy o snížení nákladů na sociální a penzijní systémy, nicméně v mnoha zemích vedou ke zvýšení zaměstnanosti v kohortě 60-64 let (Rakousko, Belgie, Maďarsko, Nizozemí a Švédsko). Obecně jsou v tomto ohledu mezi zkoumanými zeměmi velké rozdíly. Zatímco ve Švédsku je ve věku 60-64 let zaměstnáno přes 60 % lidí, v Belgii a Maďarsku to není ani 20 %, v České republice je to pak 25 %.

V mnoha zemích se ustupuje od předčasných důchodů a vlády motivují zaměstnance i zaměstnavatele k tomu, aby si senioři udrželi zaměstnání do vyššího věku. Španělsko pro zaměstnavatele zavedlo úlevu na odvodech do systému sociálního a penzijního zabezpečení za zaměstnance starší 60 let, která stoupá od 50 % až ke 100 % u zaměstnance staršího 65 let. Nicméně v některých státech krize vedla k propouštění právě starších pracovníků, kteří plynule přešli do předčasného důchodu. Naopak v Nizozemí a ve Švédku platí při hromadném propouštění zásada "poslední přijatý, první propuštěný". V Litvě ve stejné situaci nesmí být propuštěni zaměstnanci, jimž do penze chybí méně než 5 let.

Ve všech zmíněných zemích přistoupily vlády ke zvýšení věku odchodu do důchodu, anebo o tomto kroku diskutují. Ve Velké Británii byl předčasný důchod zrušen úplně a od roku 2018 se věk odchodu do důchodu posunul na 65 let bez rozdílu pohlaví, v roce 2020 bude hranice na 66 let. Podobné nastavení věku odchodu do důchodu má také Maďarsko. Věk do důchodu bude postupně zvyšován v Litvě na 65 let v roce 2021, a na 67 let v roce 2025 ve Španělsku. Ve Švédsku je věk odchodu do důchodu flexibilní. O penzi lze žádat od 61 let, ale existují pobídky, které podporují zaměstnávání pracovníků až do 67 let. Výplata penze je navázána na očekávaný věk dožití. V České republice zůstává rozdíl mezi ženami (59-62 let) a muži (63 let) ve věku odchodu do důchodu a nadále se u žen zohledňuje počet vychovaných dětí.

Aktivněji přistoupily k zaměstnávání starších pracovníků vlády ve Švédku a Velké Británii, kde byly již před krizí zavedeny vzdělávací programy pro nezaměstnané starší 50-ti let. Rakousko podporuje menší úvazky starších pracovníků. Maďarsko, Nizozemí a Velká Británie zvyšují penzi těm, kteří se rozhodnou odsunut začátek penze.

Výzkum ukázal, že ekonomická krize v mnoha státech zaměstnanost starších pracovníků neohrozila, naopak v mnoha zemích během zkoumané doby zaměstnanost starších lidí vzrostla a to přestože mnoho vlád věnovalo během krize pozornost zaměstnávání především mladých lidí. Lze také říci, že krize ve většině států nijak neovlivnila přístup ke starším pracovníkům.

Domnívám se, že ani tak nejde o speciální podporu zaměstnávání seniorů, zdravotně postižených, či matek malých dětí. Jde o celkovou revizi politiky zaměstnanosti, jde o změnu pohledu na to, co je správné a žádoucí. Jde o zlomení mýtu hlavního pracovního poměru na dobu neurčitou jako jediné správné varianty. Nižší úvazky, práce z domova, klouzavá pracovní doba, to všechno jsou nástroje, které pomohou nejen seniorům. Neexistuje jediné správné řešení pro všechny. Naopak. Stát musí dobře nastavit vstupní podmínky i možnosti a v rámci nich musí dojít k individuálním dohodám. Jen tak bude možné pomoci zaměstnávání seniorů a řízenému vývoji výdajů na penzijní zabezpečení.