Hodnocení práce v EP - Odpověď na otázky Parlamentních listů

V Evropském parlamentu působím jako poslanec ODS od roku 2004. Volební období je pětileté a proto nejsou jakékoli emoce spojené s jeho ukončením namístě.

Během deseti let práce v EP, v poslaneckém klubu ODS, ve výboru sociálním, zdravotním i v čele delegace pro spolupráci se zeměmi jižního Kavkazu se zcela jistě podařilo mnoho věcí. Nemohu z nich jednoznačně vybrat jedinou, když se pokusím o výčet, bude jistě nespravedlivý.

Na prvním místě mám velkou radost z toho, že se nám podařilo vybudovat velký a kompetentní tým lidí, složený ze zvolených poslanců, jejich asistentů, i z politických poradců a dalších spolupracovníků.

ODS jako jedna z mála politických stran reprezentovaných v Evropském parlamentu během celých deseti let vždy připravovala svůj vlastní postoj k hlasování a můžeme hrdě prohlásit, že jsme vždy hlasovali plně v souladu s politickým i volebním programem ODS. I proto je evropská politika ODS oblastí, ve které se nemáme za co stydět. Sám jsem k tomu jako koordinátor hlasování klubu ODS rád přispěl.

V oblasti zaměstnanosti a sociální politiky jsem přispěl i díky pozici mluvčího ECR k celé řadě rozhodnutí, z větší části proti novým regulacím a nárůstu byrokracie. Příklad: podařilo se nám zabránit dalším regulacím v oblasti pracovní doby. Ve zdravotním výboru jsem se podílel na přijetí balíčku směrnic a nařízení souvisejících s přeshraničním poskytováním zdravotní péče, s klinickým výzkumem, s léky a zdravotnickými prostředky.

Jako jediný český poslanec jsem vedl pět let delegaci Evropského parlamentu, v mém případě pro spolupráci s parlamenty Arménie, Ázerbájdžánu a Gruzie. Z poslední cesty do Gruzie a Ázerbájdžánu jsem se vrátil v sobotu 29. března 2014.
V této komplikované oblasti tří post-sovětských republik, ve kterých se bolestně rodí demokracie a které bojují o svou nezávislost a suverenitu se mi podařil velký kus práce na poli parlamentní demokracie. Podařilo se mi dobře poznat všechny tři země, seznámit se s jejich politickou situací, byl jsem pozorovatelem při většině klíčových voleb v těchto zemích a navázal jsem mnoho pracovních i osobních kontaktů.

České republika je jednu ze středně velkých členských zemí. Je vnímána jako důležitý hráč na poli evropské politiky. V poslední době, narozdíl od doby vlády Petra Nečase, naše postavení značně oslabují vnitřní politické spory, které se pochopitelně na evropskou půdu přenáší.

Velkým a dlouhodobým zklamáním je zcela nedostatečný prostor, který věnují česká média, v čele s veřejnoprávními, problematice Evropské unie a dopadům evropské politiky na životy občanů ČR. Prezentace EU a práce našich lidí zde se v českých médiích omezuje glosy, podněcující závist a zášť, rádo-by kauzy a skandály, klimbající poslance, v nejlepším případě na „veselé historky z natáčení“. Vzhledem k tomu, že pokřivený zájem médií pokládám za fatální, Vám žádnou „historku z natáčení“ neposkytnu.

Otázky Parlamentních listů:
1) Mrzí vás, že již volební období a tudíž vaše působení v EP končí, nebo je to pro vás jistá úleva?
2) Co jste v EP prosadil a jste z toho důvodu na to hrdý?
3) Jakou má v EU Česká republika pověst?
4) Vybaví se vám v souvislosti s působením v EP nějaká úsměvná historka?
5) Je něco, co vás v EP štvalo?