Je volný pohyb pacientů pro EU velké sousto?

Přestože zajištění ani financování zdravotní péče nejsou regulovány na úrovni Evropské unie a příslušnou legislativu určují pouze národní vlády, rozhodla se EU organizovat zajištění zdravotní péče pro občany členských zemí v celém společenství, a to za jednotných podmínek.

V současné době se úhrada zdravotní péče v zahraničí v rámci Evropské unie řídí primární legislativou, tedy smlouvou o Evropském společenství, a také rozhodnutími Evropského soudního dvora. Podle daných pravidel, která však nejsou dostačující z pohledu ani faktického, ani právního, lze čerpání a úhradu zdravotní péče rozdělit v principu do dvou skupin.

První skupina řeší případy, kdy občan vycestuje do zahraničí a při svém pobytu v jiné členské zemi EU neočekávaně potřebuje zdravotní péči. Ta je mu poskytnuta podle pravidel platných pro občany země, ve které se ošetření či hospitalizace uskuteční. Péči uhradí místní pojišťovna, která si potom úhradu vypořádá s pojišťovnou, u které je občan pojištěn. Nemocný pak uhradí stejnou spoluúčast, jakou by zaplatil občan dané země.

Vzhledem k tomu, že ceny zdravotní péče jsou v České republice obvykle nižší než v jiných zemích EU, zaplatí občan ČR na spoluúčasti v zahraničí obvykle mnohem více, než by zaplatil doma. Samozřejmě i zdravotní pojišťovna obvykle uhradí mnohem více, než by platila za stejnou péči poskytnutou v ČR. Proto je velmi rozumné, že občané ČR i při cestách v rámci Evropské unie uzavírají cestovní zdravotní pojištění.

Do druhé skupiny patří případy, kdy občan potřebuje zdravotní péči a rozhodne se, že ji vyhledá v jiné zemi. Jde tedy o péči plánovanou. Ta je v zahraničí hrazena pouze do výše úhrady stejné péče v zemi, ve které občan trvale žije a kde je pojištěn. V případě plánované nemocniční péče v zahraničí je k úhradě navíc vyžadován předchozí souhlas domácího úřadu, v našem případě zdravotní pojišťovny (na rozdíl od plánované ambulantní péče, která je poskytována i bez něj). Souhlas s poskytnutím lůžkové zdravotní péče v zahraničí by měl být žadateli dán zvláště v těch případech, kdy péče v domácí zemi není dostupná buď vůbec, nebo v medicínsky přijatelném čase.

Zdravotní péče přes hranice Jak by se měla situace změnit v souvislosti se snahou EU prosadit jednotný přístup ke zdravotní péči pro všechny své občany?

Poskytování zdravotnických služeb by mohlo být zařazeno do směrnice o službách v rámci EU, která se nyní projednává v Evropském parlamentu. Směrnice jsou nadřazeny národním legislativám, čímž by národní státy musely do svých legislativ promítnout i pravidla tzv. volného pohybu pacientů.

Evropská komise již zřídila pracovní skupinu na vysoké úrovni zabývající se otázkou pohybu pacientů a vývoje zdravotní péče. Tématu volného pohybu pacientů se obšírně věnuje v hodnotící zprávě (Sdělení Komise o mobilitě pacientů), kterou předložila Evropskému parlamentu. Tato zpráva nebude mít dopad na evropskou legislativu, pouze shrnuje stav věci a vyjadřuje názor Evropské komise, jakým směrem by se chtěla v dané oblasti dále ubírat. Proto se k ní Evropský parlament musel oficiálně vyjádřit. Učinil tak ve svém usnesení, z něhož se zmíním alespoň o některých důležitých bodech.

Evropský parlament je toho názoru, že občanům musí být poskytnuta právní jistota a jasný přehled o jejich právech a povinnostech při čerpání zdravotní péče, a to nejen v jejich zemi, ale i v jiných členských zemích Evropské unie. Proto je třeba vypracovat a prosadit jasná pravidla pro pohyb pacientů uvnitř společenství a zásadně zlepšit informovanost občanů a institucí o systému poskytování zdravotní péče v zahraničí a o jeho pravidlech.
První z oblastí, ve kterých je spolupráce členských zemí potřebná, je regionální přeshraniční péče. V mnoha případech je pro občany i pro plátce výhodné, pokud mohou v příhraničních regionech čerpat zdravotní péči v sousední zemi.

Druhou oblastí, ve které má mezinárodní spolupráce nesporné výhody a je přínosem především pro pacienty, je vytváření referenčních center s nadnárodní působností. Tato centra se mohou soustředit na péči o pacienty trpící vzácnými chorobami, jejichž výskyt v populaci je nízký. Pacienti trpící takovými vzácnými chorobami potřebují nejen úzce specializovanou péči, ale i odbornou pomoc při jejím vyhledávání.

Referenční centra se nemusejí orientovat pouze na vzácná onemocnění. Je výhodné soustředit v nich technologie a odborníky na všechny choroby, u kterých je takové soustředění smysluplné. Referenční centra mohou hrát také významnou úlohu ve vědě a výzkumu, v získávání dalších poznatků o chorobách, v jejich diagnostice, prevenci a léčbě.

Evropský parlament ve svém usnesení také zdůraznil potřebu ochrany osobních údajů ve zdravotnictví a současně nezbytnost lepší výměny informací o zdraví a nemocech pacientů z různých členských zemí.

Zvláštní důraz klade usnesení Evropského parlamentu na rozvoj elektronického zdravotnictví. Již pouhé zavedení evropské karty zdravotního pojištění významně přispívá ke zjednodušení přeshraničního poskytování a úhrady zdravotní péče. Další rozvoj využívání elektronického zdravotnictví, internetu a moderních informačních a komunikačních technologií přinese lepší kvalitu i efektivitu zdravotní péče. Telemedicína může navíc přispět ke snížení potřeby pohybu pacientů.

Parlament věnuje velkou pozornost právě elektronické kartě zdravotního pojištění. Vyzývá Evropskou komisi, aby dohlížela na její zavádění v jednotlivých členských státech s důrazem na poskytování jasných a srozumitelných informací veřejnosti o tom, jak funguje. Evropská karta zdravotního pojištění vytvoří základ pro prosazování společného přístupu k identifikaci pacientů. Za nejdůležitější pokládám na celé zprávě důraz, který klade Evropský parlament na pacienta jako střed celého zdravotního systému. Pacient má přirozeně největší zájem o kvalitu i dostupnost péče, kterou potřebuje. Současně za tuto péči platí, ať již prostřednictvím zdravotního pojištění, či prostřednictvím daní. Pacient má podle přesvědčení Evropského parlamentu plné právo na úplné informace o svém léčení a zdravotním stavu, stejně tak jako na účast v rozhodování, jak bude zdravotní péči využívat.

Úkol, který si před sebe Evropská unie ve věci mobility pacientů staví, je obrovský a jeho splnění bude vyžadovat stejně obrovské úsilí a dlouhý čas. Jistě si vyžádá i nemalé náklady. Příčinou většiny očekávaných těžkostí jsou velmi odlišné podmínky ve zdravotnictví v různých zemích. Značně rozdílná je organizace zdravotnictví, velice se odlišují i ekonomické parametry - výdaje na zdravotnictví v jednotlivých zemích, ceny zdravotní péče, náklady spojené s poskytováním zdravotní péče, způsoby její úhrady i míra spoluúčasti pacientů. Zdravotní pojišťovny zvláště v chudších členských zemích budou vystaveny velkému riziku vysokých plateb za péči v zahraničí. Teoreticky nelze vyloučit, že některé národní zdravotní systémy přivede volný pohyb pacientů do finanční tísně.

Z těchto důvodů si podle mého názoru Evropská unie vytkla příliš velký cíl, zakousla se obrazně řečeno do příliš velkého sousta. Rozhodnutí bylo již učiněno, přesto je na místě otázka, zda by nebylo jednodušší a správnější se v tuto chvíli vymoženosti v podobě volného pohybu pacientů raději vzdát.

Publikováno v Medical Tribune, 18.7.2005, strana 21.