Knihkupci sobě!

Každý den se potkávám nejméně s jedním člověkem, který dostane nápad, jak si pomoci na úkor ostatních. Často to zkouší cestou regulací a omezení, a to nejlépe rovnou zákonem.

Ve čtvrtek 24. února jsem přečetl v Mladé frontě Dnes (bylo to včera - podobně milé jako starý Mladý Svět) článek Knihy bojují o zavedení pevných cen Alice Horáčkové s přispěním Kateřiny Koubové. Zdá se, že některým knihkupcům vadí, že jejich konkurenti - jiní knihkupci - dokáží nabídnout zákazníkům stejné zboží za nižší ceny. Ani se nedivím, kazí jim to pohodlný kšeft.

I zamysleli se knihkupci, ale namísto zamýšlení se nad tím, jak snížit náklady či zvýšit prodej a moci nabídnout slevy také, soustředili se raději na to, jak slevy svým kolegům zakázat - a rovnou zákonem. A tak méně úspěšní, kterých bývá často většina (která demokraticky rozhodne) zakáží těm úspěšnějším podělit se o úspěch se zákazníkem a poskytnout mu slevu. Slevy nebudou, a tak vlastně mizí důvod ke snaze být lepší než ostatní - stačí pohoda a klídek, nějaký ten zákazník jistě přijde, vždyť ceny budou všude stejné.

Hrozba většiny neúspěšných je pro každou demokracii hrozbou velmi vážnou. Naštěstí v tomto případě se většina neúspěšných knihkupců ani náhodou nemůže měřit s většinou spokojených zákazníků. Ale světe div se - o těch není v článku ani zmínka. Zeptá se tedy někdo - vážení zákazníci, opravdu si přejete, abychom zakázali úspěšným obchodníkům poskytovat Vám slevy?