admin | 29/11/2012 | Témata: Evropský parlament, Evropská dluhová krize.
Evropská komise navrhuje nárůst rozpočtu Evropské unie o 6,8%. Bez ohledu na to, že se většina členských zemí snaží ušetřit, kde se dá. Evropský parlament ve své většině (do které poslanci ODS rozhodně nepatříme) nárůst rozpočtu podporuje, nenese vlastně žádnou konkrétní odpovědnost. Rozděleny jsou vlády jednotlivých členských zemí, jejichž předsedové se nedávno setkali v Bruselu a na novém rozpočtu se nedohodli. Je dobré vědět, že Evropský rozpočet představuje dnes pouhé jedno procento hrubého domácího produktu všech členských zemí. I tak to není málo.
Státy se rozdělily do tří skupin. První skupina zemí prosazuje odpovědný úsporný přístup - proškrtat rozpočet, nezvyšovat jej a znovu se podívat na co vlastně peníze vydáváme (ve vzduchu visí reforma společné zemědělské politiky, které se především jižní země zavile brání). Druhá skupina chce zachovat stávající stav - rozpočet nezvyšovat, zachovat výdaje jak jsou. A třetí skupina představuje ty, kdo z evropských peněz nejvíce čerpají - ti logicky chtějí čerpat dál a víc, děj se co děj. Hledejte úspory, ale na naše fondy nám nesahejte. Pro představu - kohezní fondy, které mají sloužit na podporu rozvoje chudých regionů, představují asi třetinu rozpočtu celé Evropské unie.
Není a nebude jednoduché nalézt správnou cestu. Stávající situace veřejných rozpočtů členských zemí není vhodná k tomu, aby odváděly do Bruselu více peněz než dříve, a proto nemůžeme podporovat celkové navýšení rozpočtu ani jiné, skryté cesty, jak z členských zemí nebo jejich obyvatel vytáhnout více peněz.
Dobrý hospodář vždy musí přemýšlet o tom, za jsou jeho výdaje smysluplné. Evropská unie zcela jistě vydává mnoho peněz neúčelně. Je nezbytné prověřit smysluplnost existence všech úřadů, agentur, studií a projektů, které ze společného měšce platíme. Největší díl požírá společná zemědělská politika a její dotační projekty (například dotace na půdu ponechanou ladem).
Samostatnou kapitolou jsou kohezní fondy. Mají podporovat rozvoj chudých regionů. Není žádným tajemstvím, že si EU za tyto peníze kupuje podporu o velké části občanů, kteří chápu Bruselu především jako místo, odkud přicházejí peníze, které kdosi vydělal a my utratíme. To je vždy milé. Rozhodně nechceme kohezní fondy omezovat. Musíme však trvat na tom, aby i jejich využívání bylo smysluplné. A nemůžeme zjednodušit vnímání Evropské unie podle toho, kolik k nám posílá peněz. Mohlo by se nám stát, že jednou přestanou peníze přicházet, rozhlédneme se a zjistíme, že jsme mezitím přišli a svobodu a suverenitu.