Nejsou lidi...

Toto dávno známé a oblíbené české úsloví nabývá znovu na aktuálnosti - a nejen české, ale přímo evropské. Ze všech stran se ozývají alarmující informace o nedostatku pracovníků. Zatímco ve starých členských zemích Evropské unie chybí kvalifikovaní pracovníci, v České republice chybí pracovníci vůbec, tedy kvalifikovaní i ti méně kvalifikovaní.

Pro podniky je nedostatek zaměstnanců hlavním důvodem, který brání jejich dalšímu rozvoji.

Náš souboj s nezaměstnaností bychom tedy mohli odpískat - podle některých je stávající míra nezaměstnanosti velice blízko hodnotám, které popisují skutečný zájem pracovat. Většina nezaměstnaných jsou tedy lidé, kteří ve skutečnosti pracovat nechtějí.

Dávky v nezaměstnanosti a další dávky sociálního systému představují svým způsobem past, která není nepodobná drogové či jiné závislosti. Nezaměstnaní si zvyknou na život na dávkách, odvyknou si pracovat, přizpůsobí svůj hodnotový systém a svá očekávání a potřeby tomu, co jim sociální systém poskytuje. Čím déle jsou nezaměstnaní, tím více ztrácí kontakt se svou profesí, ztrácí kvalifikaci a tak hůře nalézají zaměstnání. Ztrácí důvěru ve vlastní schopnosti a propadají se do beznaděje - jediným řešením je pro ně život na dávkách.

Naše společnost roste a potřebuje růst. K tomu potřebujeme pracovníky, abychom vytvářeli další nové hodnoty. Bude jich třeba - společnost stárne, rodí se méně dětí a staří se dožíváme vyššího věku. Mění se tedy poměr mezi občany v produktivním věku a těmi ostatními. Lidé v produktivním věku musí uživit stále více důchodců a proto musí vytvářet více hodnot.

Potřebujeme pracovníky - ale kde je vzít?

Existuje několik možností, jak získat pro trh práce další pracovníky. Žádná z popisovaných cest není snadná ani jednoduchá, každá má své komplikace a rizika, a pouze jejich kombinace může být úspěšným řešením problému nedostatku pracovníků.

Je třeba zapojit do aktivního procesu starší spoluobčany. Již neplatí klišé minulého desetiletí, kdy měli zaměstnavatelé minimální zájem o pracovníky po padesátce a kdy takový zaměstnanec jen stěží našel práci. Dnes je zájem o starší pracovníky stejný jako o ty mladší. Zaměstnavatelé umí ocenit jejich zkušenosti, starší pracovníci se umí učit a přizpůsobovat novým způsobům práce. Přesto je stále třeba vytvářet pro ně odpovídající pracovní podmínky.

Jedním z řešení, kterým se nevyhneme, je postupné prodlužování věku odchodu do důchodu. Tím se bude zvyšovat počet pracovníků v aktivním věku. Nemůžeme ale zapomínat ani na důchodce, kteří ještě chtějí dále pracovat. Není jich málo. Především legislativa by měla jejich zájem pracovat podporovat a ne mu administrativními komplikacemi bránit.

Dalším zdrojem jsou lidé se zdravotním postižením. Je jich hodně a zdaleka ne všichni jsou bezmocní či neschopní. Jejich zdravotní postižení je sice omezuje, ale přesto mohou a hlavně chtějí pracovat. Zdravotně postižení jsou velkým zdrojem pracovníků. Opět je potřeba vytvořit správní podmínky pro jejich zaměstnávání. Legislativa nesmí jejich práci bránit. Sociální systém musí k práci zdravotně postižené pozitivně motivovat a ne je za práci trestat, třeba odebráním dávek. Sociální podpora je přece spojena se zdravotním postižením a ne s tím, že osoba nepracuje či pracuje. velký význam má pracovní rehabilitace, která podporuje zdravotně postižené v návratu do pracovního procesu a tedy do plnohodnotného života.

Mnoho lidí nepracuje, protože jim v tom brání předpisy. Také mnoho zaměstnavatelů nevytváří tolik pracovních míst, kolik by mohli, a důvodem jsou administrativní bariéry a rigidita předpisů. Pracovní právo a kolektivní vyjednávání, nastavené na podmínky první poloviny minulého století, nepřiměřeně chrání chudáka zaměstnance před zlým zaměstnavatelem. Dnešní realita na trhu práce je jiná, zaměstnanec a zaměstnavatel jsou přirozenými partnery a potřebují jeden druhého. Jsou občany se stejnými právy a povinnostmi a zákon na ně musí pohlížet stejně. Moderní pracovní právo musí ukotvit vyvážená práva a povinnosti pro zaměstnance i zaměstnavatele.

Svět se změnil a stále se mění. Klasický model pracovně právních vztahů představovaný zaměstnaneckým poměrem na plný úvazek a na dobu neurčitou již zdaleka nevyhovuje všem. Je potřeba vytvořit podmínky například pro pracovní poměry na dobu určitou, s kratší či volnou pracovní dobou. Je třeba usnadnit uzavření i ukončení pracovního poměru. Stávající přísné předpisy sice účinně chrání ty, kdo jsou zaměstnáni, ale brání těm, kdo zaměstnání nemají, je získat. Současně odrazují zaměstnavatele od přijímání nových zaměstnanců, protože by mohli mít velké problémy, kdyby je potřebovali po čase propustit.

Snad se shodneme na tom, že je lepší být zaměstnaný na dobu určitou či s nižším úvazkem, než být nezaměstnaný - ovšem chceme-li skutečně pracovat. Pravidla pro vyplácení podpor a dávek musí být změněna. Musí být nastavena tak, že pracovat se v každém případě vyplatí. Pokud někdo získá na dávkách více, než by si vydělal, kdyby pracoval, nemůžeme se mu divit, že nepracuje.

Změny pracovního práva a jeho uvolnění je nesmírně prospěšné pro ty, pro které je práce na plný úvazek a s pevnou pracovní dobou nemožná. Hodně jich najdeme mezi rodiči malých dětí. Hovoříme o potřebě skloubit rodinný a pracovní život a hledáme, jak motivovat rodiny aby měly více dětí. Hovořit však nestačí, je třeba konat. Především maminkám malých dětí musíme dát více možností, aby se zapojily do pracovního života. Není žádným tajemstvím, že narození dítěte často znamená pro maminku konec či přerušení její kariéry. Právě rodičům nabídnou řešení nové formy práce, kratší a klouzavá pracovní doba a pružné smlouvy.

Naše země pracovníky potřebuje, a když je nenajdeme doma, musíme je pozvat ze zahraničí. Každý ví, že bez zahraničních pracovníků by nám chyběly statisíce těch, kdo vytváří hodnoty. Tradiční pracovníci ze Slovenska a Polska již nepřicházejí. Buďto hledají práci v jiných zemí nebo se vrátili domů, kde se podmínky pro práci zlepšily. Je tedy na místě vytvořit kvalitní imigrační program a pozvat k nám pracovníky z jiných zemí. Hledáme kvalifikované i méně kvalifikované. Imigrační program se nemůže omezit na nalezení pracovníků a jejich import k nám, to by nedopadlo dobře. Program musí obsahovat i jejich zapojení do naší společnosti.

Musíme počítat s tím, že část z těch, kdo k nám přicházejí a přijdou, u nás budou hledat nejen zaměstnání, ale také nový domov. Možností, jak získat více pracovníků, je celé řada. Jistě jsem nevyjmenoval v tomto krátkém textu všechny. Důležité však je, abychom si jako společnost uvědomovali důležitost a nezbytnost řešení otázky nedostatku pracovníků. Každý odklad se nám vymstí. Věci je potřeba řešit nyní, kdy společnost a produkce roste a kdy se daří. ňešení, i když není snadné, nesmíme odkládat.

Problémy, které jsme zmínil, se řeší nejen na půdě Evropského parlamentu, ale i v Česká republice. Sám jsem se nedávno zúčastnil konference o zaměstnávání zdravotně postižených, semináře ve sněmovně k problematice nového evropského pracovního práva, chystáme konferenci na téma Hrozí nedostatek lékařů, s důvěrou sleduji plány ministra práce Petra Nečase na novelizaci českého zákoníku práce. Nejvíce ze všeho potřebujeme pochopit, že věci řešit musíme, a spojit síly při jejich řešení.