admin | 19/1/2005 | Témata: "Evropská ústava".
Celé hlasování v Evropském parlamentu bylo spojeno s velmi silnou, až místy hysterickou kampaní na podporu tohoto usnesení. Diskuse byla velmi jednostranná, každý opačný názor je vnímám fanatickými prosazovači eurostátu jako nepřátelský a každý, kdo si dovolí vlastní názor vyslovit je nepřítelem. Dá se očekávat, že podobná kampaň bude provázet celé další schvalování ústavy. Z mého pohledu je to nedemokratické (opoziční názor nedostává stejnou šanci být slyšen) a nevkusné - byl jsem až překvapen, s kolika kolegy z bývalých zemí komunistického bloku jsme se shodli, že přijímání usnesení k ústavě svou atmosférou připomíná bývalé první máje€¦
Důrazně vždy a všude říkám, že jsem vždy a byl pro spolupráci zemí v Evropě a pro Evropskou unii. Je mi jasné, že nelze v Evropě nespolupracovat, že nelze spolu neobchodovat a nežít. Tím, že je prospěšné propojovat hospodářské, sociální i kulturní zájmy evropských zemí. Nemám nic proti tomu, aby ty země, které se k tomu rozhodly, spolupracovaly v rámci Evropské unie, a jsem rád, že spolu spolupracovat mohou i ty země, které členy EU nejsou (jak jsem se nedávno přesvědčil při setkání s prezidentem Švýcarska), stejně jako země, které nejsou v Evropě, jako především Spojené státy americké. Evropskou unii chápu jako dobrovolné společenství suverénních národních států v Evropě. Přeji si Evropu možností, příležitostí, rovných pravidel a všestranně prospěšné spolupráce. Jistě, řada témat musí být koordinována a případně i řešena společnými pravidly, ale tato pravidla musí země přijmout dobrovolně a musí mít šanci rozhodnout se jinak.
Návrh Smlouvy o Ústavě pro Evropu ale není v souladu s mou představou Evropské spolupráce. Návrh nevznikl z dobrovolného rozhodnutí členských zemí - vypracoval jej Konvent, který není nikým volený a nemá žádnou politickou odpovědnost.
Souhlasím s tím, že Evropská unie potřebuje, zvláště ke svému nedávnému a dalšímu očekávanému rozšíření, bezpochyby upravit pravidla, kterými se řídí. Tato úprava ale musí být zjednodušením, posílením práv členských zemí a snížením zbytečné byrokracie. Ústava přináší právě opačné řešení - je velmi komplikovaná, pro laika prakticky nesrozumitelná, oslabuje práva členských zemí a navyšuje administrativu. Návrh ústavy posouvá EU k polofederálnímu uspořádání a bere členským státům část jejich suverenity. Ústava nahrazuje dnešní konsensuální rozhodování v některých oblastech rozhodováním většinovým. Zatím co dnes musí s předpisem EU souhlasit každá členská země, po přijetí Ústavy by stačil souhlas většiny. V některých zemích by tak mohly být prosazeny předpisy, se kterými by nesouhlasila ani vláda, ani Parlament, ani obyvatelé této země. Varovné je, že po přijetí ústavy to tak bude a prostě se s tím již nedá nic dělat. Přijímání Ústavy tak může být paradoxně posledním vážným rozhodováním, při kterém bude souhlas České republiky doopravdy nezbytný - dále již může být rozhodováno o nás bez nás.
Ústava neplatí, tedy žádná Ústava nebude, dokud ji neodsouhlasí všechny členské státy. Obavy, co se stane se zemí, která Ústavu neodsouhlasí, jsou umělé - pokud ji byť jen jedna země neodsouhlasí, žádná Ústava v žádné zemi EU platit nebude. Čeká nás dlouhá a těžká diskuse, ve které budeme vysvětlovat, co návrh Evropské ústavy znamená, co nám přinese a co nám sebere. Věřím, že to bude diskuse slušná, vyvážená, poctivá a že na jejím konci se naši občané rozhodnou podle toho, co pokládají pro sebe, svou rodinu a svou zemi za nejlepší.
Související: Hlasování o Evropské ústavě