Projednávání novely nařízení o koordinaci systémů sociálního zabezbečení - KOM2010 794

V listopadu roku 2011 jsem měla jedinečnou příležitost zúčastnit se stáže u pana poslance Cabrnocha a tím být přítomna jednáním týkajících se novely nařízení o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (KOM(2010) 794).

Pan poslanec byl pro tuto novelu jmenován zpravodajem ve Výboru zaměstnanosti a sociálních věcí za skupinu Evropských konzervativců a reformistů.

Jeho úkolem je vypracovat zprávu k návrhu Evropské komise (postoje EP), připravit a zpracovat návrhy ostatních poslanců do podoby takové, aby mohla být schválena na plenárním zasedání (po předchozím schválení ve výboru). Jednotlivá jednání jsou složitá a dojít k závěru, na kterém by se zúčastněné strany shodly, je vždy obtížné.

Cílem návrhu je aktualizovat nařízení (ES) č. 883/2004 a (ES) č. 987/2009 tak, aby reflektovaly změny ve vnitrostátních právních předpisech v oblasti systémů sociálního zabezpečení jednotlivých členských států a rovněž aby byly v souladu s vývojem judikatury Soudního dvora Evropské unie.

Změny jsou cíleny k zaručení právní jistoty a vývoje v oblasti migrujících pracovníků. Záměrem nařízení je jeho zjednodušení, které povede k jasnější interpretaci a omezí rozpornost jednotlivých ustanovení tak, aby nařízení poskytla občanům plnou ochranu svých práv.

Zásadní význam má zpřesnění pojmu podstatná část činnosti a sídlo a místo podnikání. Ponechána je dosavadní úprava pro osoby, které pracují ve dvou či více členských státech a podstatnou část své činnosti vykonávají ve státě bydliště, vztahují se na ně pak právní předpisy členského státu, na jehož území mají bydliště. Nově jsou však stanovena kritéria pro tři možné situace v případě, že osoba nevykonává podstatnou část své činnosti v členském státě, kde má bydliště. V případě prvém se na osobu, která pracuje pro jednoho či více zaměstnavatelů na území jednoho členského státu (mimo stát bydliště), vztahují právní předpisy členského státu sídla nebo místa podnikání. V případě druhém se na osobu, která pracuje pro zaměstnavatele z různých členských států, přičemž jeden z nich je členský stát bydliště, vztahují právní předpisy členského státu sídla nebo místa podnikání. V těchto dvou případech se tedy budou aplikovat právní předpisy členského státu sídla nebo místa podnikání, oproti případu třetímu, kdy se naopak uplatní právní předpisy členského státu, na jehož území má bydliště a to v případě, že je osoba zaměstnána více zaměstnavateli, kteří mají místo podnikání mimo členský stát bydliště v různých členských státech.

Nově je řešena situace členů leteckých posádek poskytujících služby v oblasti osobní letecké přepravy nebo přepravy zboží. Zde je vytvořen koncept "mateřských letišť". Tento koncept stanovuje, že na leteckou posádku se vztahují právní předpisy státu, ve kterém začíná a končí pracovní dobu a kde za normálních okolností není dopravce zodpovědný za zajištění ubytování.

K posunu došlo také v případě ochrany příhraničních pracovníků jakožto osob samostatně výdělečně činných. Pokud taková osoba odváděla dávky pro případ nezaměstnanosti po stanovenou dobu v členském státě odlišném od jejího bydliště a stát bydliště takové dávky nepřiznává, může se tato osoba zaregistrovat a zažádat dávky na příslušném úřadu členského státu, v němž naposledy vykonávala činnost. Doplňkově se taková osoba může přihlásit na příslušném úřadu i v domovském státě. Tímto je zajištěna nezaměstnané osobě možnost rychleji najít práci a znovu se začlenit do společnosti.

Změny navržené v tomto návrhu jsou nepochybně přínosné a zaručují v oblasti volného pohybu pracovníků vyšší ochranu a jistotu.