Služby pro domácnosti – jde o zaměstnanost nebo o doručení služeb tam, kde jsou třeba?

V úterý 11. února 2014 pořádala Unie zaměstnavatelských svazů konferenci na téma „Služby pro domácnosti – příležitost pro zaměstnanost a flexibilitu trhu práce“. Konferenci spoluzahájil i MUDr. Milan Cabrnoch, poslanec Evropského parlamentu a člen výboru pro zaměstnanost a sociální věci. Ve svém příspěvku upozornil, že problematiku služeb pro domácnosti lze vnímat z pohledu poskytovatele služeb a také z pohledu příjemce. Příjemce zajímá kvalita péče a její doručení v pravý čas a na pravé místo za dostupnou cenu. Součástí tohoto konceptu je ale deinstitucionalizace, která poskytovatelům/státu situaci neusnadňuje, neboť místo jedno místa poskytování služby, kde jsou potřeby často unifikované, se musí přizpůsobit pestrosti jednotlivých domácností.

Významnou část přednášejících tvořili zahraniční hosté, kteří prezentovali systémy podpory služeb pro domácnosti v různých evropských zemích. Většina z přednášejících se zaměřovala na pohled poskytovatele/státu, kterému jde především o snížení statistik nezaměstnanosti. Jménem Evropské komise promluvil Jean François Lebrun, který ve svém příspěvku zdůrazňoval, že není třeba hledat jednotné řešení pro celou Evropu, ani mezi sebou opisovat, jde o to sdílet fungující modely a budovat si ten svůj, ideální pro danou zemi. Z pohledu Evropské komise mají služby pro domácnosti tři cíle:

a)sociální;
b)zvýšení zaměstnanosti;
c)ekonomický.

Jde tedy o poskytování potřebných služeb lidmi s obtížnou zaměstnatelností (málo vzdělaní, přistěhovalci, osoby starší či naopak zcela bez zkušeností), což může pomoci vytvořit nový sektor ekonomiky a také snížit objem nelegální práce.

To by mělo zlepšit dostupnost služeb pro širší skupinu občanů a také uvolnit ruce kvalifikovaným lidem, kteří zaměstnání mají. Průměrný dospělý Evropan totiž stráví domácími pracemi až 3 hodiny denně. Pokud tuto práci přenechá někomu jinému za dostupnou cenu, získá poměrně dost času, který může využít dle svého uvážení. Na tomto místě je třeba uvést, že služby pro domácnosti se netýkají poskytování péče o seniory či hendikepované, ale spíše podpory v každodenním životě. Jde o běžný úklid, žehlení, přípravu pokrmů, doprovod k lékaři či péči o zahradu. Zdravotní služby jsou ze systému vyňaty.

Belgický systém služeb pro domácnosti, který nese název Titres Services a v provozu je již od roku 2004, představila Michele Baukens, generální ředitelka projektu. V Belgii funguje systém voucherů, či pro lepší představu „službenek“. Vouchery totiž fungují velmi podobně jako stravenky a v Belgii jejich správu dokonce vykonává firma Sodexo. Existuje samozřejmě nejen papírová, ale i elektronická verze voucheru.

Aby služby pro domácnosti mohly konkurovat nelegální práci, musejí být dotované. Příjemce služby tak nákupem voucheru hradí pouze část ceny a navíc může uplatnit daňový odpočet ve výši 30%, zbytek je dotován ze státní pokladny. V Belgii nyní příjemce služby platí 9€ za voucher a stát doplácí 13,04€. Počet voucherů na rok je omezen na 750 na osobu a pro znevýhodněné osoby (hendikepované, seniory, rodiče - samoživitele) na 2000 ks na osobu a rok.

Poskytovatelé služeb musí být registrováni u certifikovaných agentur, které služby příjemcům zprostředkovávají. Systém je každoročně vyhodnocován a zatím setrvale roste počet poskytovatelů i příjemců služeb. V roce 2005 bylo prodáno 8,11 mil voucherů a v roce 2011 to bylo již 109,1 mil. Belgie uvádí jako hlavní benefit snížení veřejných nákladů o 45% a to přestože jsou vouchery dotované. Lidem, kteří díky systému získali práci, totiž není třeba platit podporu v nezaměstnanosti a další sociální dávky.

Dle Milana Cabrnocha jistě lze služby pro domácnost vnímat jako jeden z nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti, ale prvotním cílem by stále mělo být doručování služeb do domácností. Nejde totiž o statistiky nezaměstnanosti, ale o kvalitu života lidí. Většina z nás by ráda měla více volného času a jistotu péče dostupné ve své domácnosti. Mnoho z nás, zejména žen, se ale stále ještě stydí zaplatit si paní na úklid, takže je nezbytné zapracovat i na změně myšlení. Druhou věcí je dostupnost takových služeb, zejména na venkově a zde je opravdu ještě co dohánět. Velký prostor je také v rozvoji dobrovolnictví. Na venkově funguje hlavně ve formě sousedské výpomoci. Ale lze si představit systém, kdy by se na místním úřadě scházela nabídka i poptávka dobrovolnické výpomoci třeba na posekání zahrady či vyřízení pochůzek v přilehlém městě.