Slyšení v Evropském parlamentu hájilo zájmy podnikatelů

Přestože pracuji v Evropském parlamentu už šest let, stále mě překvapuje, jak rychle někteří europoslanci zapomínají na skutečné potřeby svých voličů, s jakou lehkostí vplouvají do oblak bruselské byrokracie a nadšeně schvalují zbytečné nebo přímo škodlivé regulace. Jedním z typických příkladů, kdy touha "nařídit dobro" zkomplikuje desetitisícům lidí v celé Evropě život, je směrnice o pracovní době profesionálních řidičů.

Jádrem sporu je už několik let to, zda do přísných pravidel platných pro velké firmy a hlavně řidiče kamionů zahrnout i řidiče pracující v režimu OSVČ. Pro názornost si můžeme představit řidiče -živnostníka, který ve svém pickupu rozváží pizzu. Pokud by pro něj platila stejná pravidla, jakými se řídí jeho kolega s tunami nákladu za zády a stovkami kilometrů před sebou, musel by si tento podnikatel vozit s sebou lehátko, na kterém by po každých pár hodinách odpočíval. Stejně tak by musel povinně odpočívat i poté, co seděl u počítače, vyřizoval faktury a komunikoval s klienty. Také tím totiž samostatně výdělečně činní řidiči na rozdíl od řidičů kamionů stráví nemalou část své pracovní doby. Navíc bude muset mít takový podnikatel za zády revizora, který ho bude kontrolovat, zda odpočívá skutečně podle pravidel. Zní to zcela absurdně, ale přesně toto nařizuje směrnice, o které má zanedlouho s konečnou platností rozhodnout Evropský parlament.

Pro poctivost musím říci, že původní návrh Evropské komise se zahrnutím OSVČ do směrnice nepočítal. Evropská komise je totiž na rozdíl od europarlamentu povinna před každým legislativním návrhem dopodrobna prozkoumat jeho možné dopady v praxi. Pečliví úředníci neshledali pro další regulaci řidičů-podnikatelů žádný důvod. Pak ale dostal slovo Evropský parlament...
Především levice se začala ohánět bezpečností na silnicích a oblíbeným zaklínadlem "rovných podmínek pro všechny řidiče" (česky tomu říkáme "zglajchšaltovat"). Pro zahrnutí OSVČ nakonec ve výboru pro zaměstnanost a sociální věci, jehož jsem členem, hlasovali společně s levicí a ultralevicí i evropští lidovci ze "starých" členských zemí, zatímco část našich středo-pravých partnerů z EPP včetně samotné zpravodajky Edit Bauer (Slovensko) hlasovala proti. Myslím, že nařízení další zbytečné regulace lze číst jediným možným způsobem: staré členské státy se obávají konkurence ze střední a východní Evropy.

I přes neúspěšné hlasování ve výboru, které bohužel dost napovídá i o rozložení sil na plenárním hlasování, jsme s kolegyní Edit Bauer svolali společné veřejné slyšení skupin EKR a EPP k této směrnici, kde by mohl naplno zaznít hlas z praxe.

Zástupci autodopravců z celé Evropy postupně vyvraceli jeden argument regulátorů za druhým. Podle Sørena Larsona (Dánska asociace dopravních operátorů) ukazují evropské statistiky nehodovosti, že mnohem důležitější než odpočinek jsou jiné faktory, jako například dodržování adekvátní rychlosti, bezpečné vzdálenosti nebo technický stav vozidel. Série přísných kontrol navíc v Dánsku dokázala snížit nehodovost o 25% i bez papírové regulace. "Proč komise produkuje pracné a nákladné studie, když je potom Evropský parlament prostě smete se stolu?" ptal se Søren Larson.

"Silniční doprava patří i tak k nejvíce regulovaným odvětvím na světě," řekl Damian Vicars z Mezinárodní unie pro silniční dopravu. Vicars argumentoval, že stávající legislativa je dostatečně přísná a nadbytečnou regulaci by mnohem lépe nahradilo důsledné vymáhání platných předpisů.

Mezi řečníky byl i generální ředitel ČESMAD Bohemia Martin Špryňar, který zahrnutí OSVČ označil za čistý příklad úřednické zvůle. Hovořil také o populistickém nadbíhání veřejnému mínění, které profesionální řidiče nemá v oblibě (na rozdíl od výsledků jejich práce). Podle Špryňara by se tato zbytečná regulace jen v Česku dotkla deseti tisíc podnikatelů.

Tvrdím, že pokud už chceme nařizovat pracovní dobu, musíme si uvědomit, že kategorie "pracovní doba" se vztahuje pouze na zaměstnance. Podnikatelé nic jako pracovní doba neznají. Regulace práce podnikatelů je přímým a hrubým útokem na jejich základní práva. Tvrdím, že argumentace bezpečností silničního provozu je nesmyslná a pokrytecká. Tvrdím, že nesmyslný je i argument stejných povinností pro všechny, protože potom by do auta nesměl usednout nikdo, kdo před tím seděl osm hodin v práci.

Občanští demokraté i kolegové z naší konzervativní a reformní skupiny budou mít svědomí čisté, protože udělali pro podnikatele maximum a vždy hlasovali proti další byrokracii. Kladu si jen otázku, jak vůbec našim voličům vysvětlit smysl Evropského parlamentu?