Směrnice o zdravotnických službách chybí

Prvním čtením v evropském parlamentu prošla Směrnice o službách na vnitřním trhu (tzv. Bolkensteinova směrnice), která je jednou z nejdůležitějších evropských norem projednávaných ve volebním období 2004 až 2009.

Smyslem navrhované direktivy je liberalizace služeb, tedy odstranění administrativních bariér pro poskytování služeb v ostatních členských zemích EU.

Ve vztahu ke zdravotnictví bylo cílem původního návrhu především poskytnout občanům jednotlivých zemí jasná pravidla pro úhradu zdravotní péče čerpané v jiné zemi, než je země jejich trvalého bydliště. Tato oblast je doposud řešena nejasně a praxe se řídí především judikáty Evropského soudního dvora.

Směrnice poprvé jasně odděluje nemocniční a mimonemocniční péči a určuje pravidla, podle kterých bude péče čerpaná v jiné zemi domácí pojišťovnou proplacena. V případě ambulantní péče nepotřebuje občan předem souhlas své pojišťovny; ta mu péči poskytnutou v zahraničí uhradí podle svého sazebníku, tedy v cenách platných pro zemi trvalého pobytu. Naproti tomu před čerpáním plánované nemocniční zdravotní péče v jiné zemi musí občan požádat svou zdravotní pojišťovnu o souhlas. Pokud pojišťovna tento souhlas vydá, uhradí tuto nemocniční péči v cenách té země, kde byla péče poskytnuta. Udělení tohoto souhlasu nesmí být ze strany jednotlivých členských států bráněno, pokud daná péče není v zemi trvalého pobytu dostupná či pokud by na ni občan musel nepřiměřeně dlouho čekat. V obou případech je občan povinen podrobit se všem pravidlům, která se vztahují na občany země, kde péči čerpá, tedy například i uhradit spoluúčast a jiné poplatky.

Houfná migrace lékařů nehrozí

Je třeba zdůraznit, že směrnice o službách na vnitřním trhu se od samého počátku nevztahuje na tzv. regulované profese, tedy ty, pro které již platí směrnice o uznávání kvalifikací. Do těchto profesí spadají kromě právníků a architektů také lékaři, zubní lékaři, lékárníci, zdravotní sestry a porodní asistentky. Obavy z toho, že si lékaři či sestry po případném schválení Bolkensteinovy směrnice začnou hromadně otevírat praxe v jiných zemích, byly tedy vždy nesmyslné. Pro lékaře, lékárníky, sestry a porodní asistentky, podobně jako pro advokáty a architekty, zůstává nezměněný stav. Pokud budou chtít provozovat svou regulovanou profesi v jiné zemi, musejí se plně podřídit místním pravidlům, tedy žádat o licence, registrace a podobně, stejně jako jejich místní kolegové.

Velmi diskutovaný byl také tzv. princip země původu, podle kterého by v případě dočasného poskytování služby mohl poskytovatel tuto službu poskytovat podle pravidel platných v zemi jeho původu. Opět zdůrazňuji, že princip země původu, ostatně stejně jako celá směrnice, se netýká regulovaných profesí, tedy ani lékařů a sester. Nově rozhodl Evropský parlament ve svém hlasování, že se směrnice o službách na vnitřním trhu netýká mimo jiné ani těch oblastí, ve kterých jsou poskytovatelé služeb oprávněni získat prostředky z veřejných zdrojů, tedy například i zdravotních a sociálních služeb.

Zdravotnické služby až příště

Závěrem tedy je možné konstatovat, že:

• ani původní návrh směrnice neměl velký dopad do zdravotnictví, protože se netýká regulovaných profesí;
• při diskusích v Evropském parlamentu bylo jasně zřejmé, že velká část poslanců nesouhlasí (podle mne zcela zbytečně) s tím, aby se směrnice vztahovala na zdravotnictví;
• během hlasování o pozměňovacích návrzích (bylo jich více než 1 500!) v prvním čtení byl záběr směrnice ještě více omezen, zvítězil levicový, protekcionistický přístup a směrnice byla obsahově výrazně vyprázdněna - stávající podoba návrhu nemá mnoho společného s návrhem původním;
• po projednání v Evropské radě bude následovat druhé čtení v Evropském parlamentu a velmi pravděpodobně následující dohodovací řízení mezi radou a parlamentem, ve kterém očekávám další obsahové vyprazdňování návrhu;
• ačkoli bylo v průběhu projednávání vícekrát voláno po samostatné směrnici pro služby ve zdravotnictví, nevěřím, že v tomto volebním období bude takový návrh předložen.

Směrnice v podobě, ve které dnes existuje, rozhodně nepomůže volnému pohybu osob v EU, tedy neprospěje ani zemím, ani jejich obyvatelům. Potvrzuje se, že přes mnohé proklamace nejsou politické reprezentace jednotlivých zemí ve skutečnosti ochotny vzdát se protekcionistické ochrany vlastních zájmů a podpořit tolik potřebnou liberalizaci trhu se službami.

Článek vyšel v Medical Tribune, 15.5.2006