admin | 17/5/2006 | Témata: Evropský parlament.
Na rozdíl od technických norem a politických deklarací, které řeší buď velmi specifické otázky nebo naopak problémy velmi obecného charakteru, má tento dokument ambici ovlivnit k lepšímu péči o duševní zdraví v členských zemích EU. Jako zástupce pravicové frakce v Evropském parlamentu a stínový zpravodaj této zprávy za Evropskou lidovou stranu - Evropské demokraty samozřejmě nevěřím, že jeho přijetí direktivně změní charakter péče poskytované Evropanům. Zákon sám péči nezlepší, ale vytvoří podmínky pro její další zlepšování, už třeba jenom tím, že se v evropských fondech objeví nová kolonka.
Při pokračování dosavadního trendu se deprese stane v roce 2020 nejrozšířenější nemocí rozvinutých zemí. Již dnes mají sebevraždy v EU na svědomí více lidských životů než dopravní nehody, vraždy a AIDS dohromady. Už jenom tyto dvě skutečnosti představují dobré důvody, abychom i na politické rovině hledali způsoby, jak vytvořit podmínky pro zlepšení psychiatrické péče. V Zelené knize, kterou zpracovala Komise, se razí princip, podle kterého cesta k lepší péči o duševně nemocné nevede pouze přes lepší lékařskou péči, ale také přes větší zapojení pacientů a občanů, organizací pacientů. Deklaruje se podpora posunu těžiště psychiatrické péče z psychiatrických léčeben do přirozeného prostředí nemocných.
Tato deinstitucionalizace má omezit míru stigmatizace, která je s pobytem v léčebnách spojena. Konečně se zdůrazňuje potřeba otevřít přístup k informacím o problematice duševních nemocí a podporovat diskuzi na všech úrovních, a to jak uvnitř jednotlivých států, tak mezi státy vzájemně.
Vedle obecných principů si české zdravotnictví může ze Zelené knihy odnést ještě jeden podnět k zamyšlení. Ve srovnání s ostatními zeměmi EU je u nás neobvykle nízký podíl výdajů na péči o duševní zdraví na celkových výdajích na zdravotnictví. Zatímco v EU se jeho hodnoty pohybují mezi 5 až 10 %, u nás tvoří výdaje na péči o duševní zdraví pouze 3,5 % celkových výdajů na zdravotnictví. Je to spíše známka dobré prevence a rychlých výsledků léčby nebo naopak indikátorem nedostatečného léčení českých pacientů s duševním onemocněním? Na tuto otázku bych rád slyšel odpověď z odpovědných úst.
Bylo by iluzí čekat, že EU sama o sobě bude řešit problémy českého zdravotnictví, to rozhodně ne. Její fungování je těžkopádné a vydávané dokumenty jsou výsledkem střetu mezi přirozenými sobeckými zájmy jednotlivých zemí i osob. O své zdravotnictví se musíme postarat sami, ale v případě duševního zdraví máme teď v ruce evropský dokument, který nám může usnadnit orientaci a zpřístupnit prostředky nutné na realizaci žádoucích změn.
Související: