Výsledky krajských voleb jednoznačně potvrzují správnost středočeské koncepce zdravotnictví

Sociální demokraté si kromě nakoupených normalizačních koncertů a pochyby budící propagace upřímnosti svého mladého předsedy zvolili za hlavní a téměř jediné téma právě zdravotnictví. Vsadili na zastrašení prostých lidí, jsouce si dobře vědomi toho, že ten, kdo je znejistěný a bojí se, je lépe ovladatelný. Sociální demokraté udělali ze zdravotnictví nosné volební téma a proto je také výsledek voleb potřeba do zdravotnictví promítnout.

Grossovi lidé zvolili zdravotnictví za první oblast, ve které otevřeně vystoupí proti soukromému podnikání. Ve zdravotnictví vystoupili proti privatizaci, kterou označili za tunelování a rozkrádání. Zaútočili otevřeně na soukromou sféru. Útok na to, co právě ODS pokládá za jednu ze zásad dalšího rozvoje demokracie, tedy nedotknutelnost soukromí a soukromého podnikání, byl ve zdravotnictví pokusným balónkem a v případě úspěchu mohl pokračovat s otevřenou podporou komunistů do dalších oblastí takzvaného veřejného a potom i soukromého života.

Právě sociální demokraté rozhodli zákonem o odstátnění okresních nemocnic jejich převedením na nestátní subjekt, tedy na kraje. Sociální demokraté, a konkrétně ministr vnitra Gross, řídili okresní úřady a nesou odpovědnost za extrémní zadlužení okresních nemocnic, zejména v posledním roce před jejich převedením ze státu na kraje.

Sociální demokraté odpovídají za resort zdravotnictví od roku 1998, tedy více jak šest let. Seznam ministrů zdravotnictví ČSSD je za ty roky kuriózní a figuruje na něm řada nezapomenutelných postav - David, Špidla, Fišer, Součková, Kubinyi a Emmerová. Ani jeden z těchto ministrů nedokázal nejen prosadit, ale ani předložit žádnou koncepční představu o dalším vývoji zdravotnictví, a tak se také žádný vývoj ve zdravotnictví nekonal. Za zmínku stojí, že ani jeden z těchto ministrů nikdy nepředložil žádný návrh zákona o neziskových organizacích ve zdravotnictví a ani jeden z těchto ministrů neudělal nic pro narovnání relací v úhradách za zdravotní péči mezi jednotlivými obory. A není to tak, že to udělat mohli - oni to udělat měli, to byla jejich povinnost.

Kraje dostaly nechtěné nemocnice a spolu s nimi odpovědnost za jejich další osud, tedy za osud lůžkové zdravotní péče. Primární a ambulantní péče nepředstavuje pro kraje žádné problémy, je stabilní a je spolehlivou oporou systému. Její problémy se odvíjí od nepřiměřených zásahů ministrů, a to nejen do finančních toků, ale o tom jindy.

Při chybění státní koncepce rozvoje zdravotnictví měly kraje dvě možnosti - nechat nemocnice padnout, nebo zpracovat svou vlastní koncepci a problémy řešit. Všechny kraje se rozhodly pro druhou možnost, a vznikly krajské koncepce rozvoje zdravotnictví. Každý ví, že řešení problémů ve zdravotnictví není jednoduché ani bezbolestné, a to tím více, že vláda posledních několik let na jakékoli řešení problémů rezignovala. Krajské koncepce se tak staly zdánlivě snadným cílem útoků sociálních demokratů.

Zvláště silný útok byl veden na zdravotní koncepci Středočeského kraje. Důvodů je několik. Zdravotní koncepce Středočeského kraje byla jednou z prvních, je podrobná a otevřeně představuje jak problémy, tak jejich pravicové řešení. Hovoří o definování čtyř oblastních nemocnic, které vzhledem k rozloze kraje, počtu obyvatel a absenci přirozeného centra nahrazují obvyklou krajskou nemocnici. Koncepce jasně odmítá nemocnici jako příspěvkovou organizaci, plánuje změnu právní formy na standardní obchodní společnost a deklaruje otevřenost k postupné privatizaci menších zařízení. Na koncepci pracovala řada odborníků i několik politiků, pohybujících se ve zdravotnictví. Koncepci podpořila odborná veřejnost i pojišťovny a za doposud nejlepší ji označil i předseda zdravotnických odborů.

Dalším důvodem útoku právě na Středočeský kraj je osoba hejtmana. Petr Bendl je místopředsedou ODS, a přinejmenším právě ve zdravotnictví se stal i mluvčím hejtmanů a to nejen ODS. Byl to Petr Bendl, který vedl rozhodující útok proti Marii Součkové. Byli to především Středočeši, kteří ve sněmovně na sklonku roku 2001 otevřeli ostrou diskusi o dluzích nemocnic a donutili vládu k převzetí odpovědnosti alespoň za polovinu jejích dluhů.

Dalším, a velmi vážným důvodem k soustředěnému útoku na Střední Čechy je osoba stávajícího předsedy ČSSD Stanislava Grosse. Gross a jeho nejbližší spolupracovníci jsou právě ze Středočeského kraje. Pověřený předseda strany ke svému skutečnému zvolení zoufale potřebuje ukázat, že umí vyhrávat doma. A přitom právě ve Středočeském kraji hráli socialisté nulové housle. Trnem v patě jak Špidlovi, tak Grossovi je koalice. Zatímco ve Středočeském kraji Bendlovi koalice s lidovci a Unií svobody šlape jako hodinky, vládní koalice sociálních demokratů se stejnými menšími stranami drží jen tak tak pohromadě.

Prvním dějstvím útoku je petice proti privatizaci zdravotnictví. Několik měsíců před volbami začínají sociální demokraté objíždět Středočeský kraj, ale namísto aby jezdili se svým programem, nabízí lidem k podpisu petici. Je smutným paradoxem, že tuto petici během několika málo měsíců podpořili dva premiéři a dokonce tři ministři zdravotnictví!

Do mozaiky zapadají nevybíravé útoky na první akciovou společnost, nemocnici v Příbrami. Pomluvy a zastrašování poškozují nemocnici a zašly až tak daleko, že proti petici veřejně vystoupili odboráři nemocnice právě když ji podepisoval tehdejší premiér Špidla, a proti nechutným útokům sociálních demokratů posléze otevřeným dopisem vystoupili přednostové oddělení příbramské nemocnice.

Dalším pokračováním je masivní billboardová očerňující kampaň, vedená proti soukromým zdravotníkům a potažmo proti soukromému podnikání vůbec. V téměř každém městě se objevily plakáty, které strašili prosté lidi hrozbou zcizení jejich nemocnice, hrozbou nedostupnosti zdravotní péče a iracionální představou stovek soukromých sanatorií pro zbohatlíky a klinik plastické chirurgie. Závěrečné hrozby modrými tunely představené v Berouně vedly, zdá se, pouze k tomu, že ředitel Berounské nemocnice nevydržel a manifestačně opustil řady sociální demokracie.

Závěrečná dvě dějství kampaně ke zdravotnictví, a tedy jedinému tématu sociální demokracie před těmito volbami, již proběhla v Parlamentu. Prvním z nich je koncepce ministryně Emmerové, postavená na návratu starých pořádků do zdravotnictví. Stát vyvlastní (odkoupí - mému dědečkovi údajně také slibovali, že od něho ty koně JZD odkoupí) soukromá zdravotnická zařízení a bude je řídit pro blaho nás všech - naše zdraví je totiž společenskou hodnotou, a tak o ně musí být pečováno z ÚVV. Těm lékařům, kteří se budou zdráhat své praxe předat státu, chce Emmerová zabránit navazovat smlouvy se zdravotními pojišťovnami. To znamená ve skutečnosti likvidaci.

Posledním kouskem je prosazení zákazu měnit právní formu krajských nemocnic z příspěvkových organizací na obchodní společnost do novely zákona o boji proti hluku. Komunističtí a sociálnědemokratičtí poslanci prosadili s mírnou pomocí několika lidovců zákon, který je jasně protiústavní a velmi pravděpodobně neúčinný. Je to ale precedens, kterým levicové síly dávají jasně najevo svůj vztah k hodnotám soukromého vlastnictví a jeho nedotknutelnosti, k respektu k vládě zákona i k ústavním principům. Sami autoři si uvědomují nesprávnost prosazené zákonné úpravy a deklarují její prosazení jako signál veřejnosti.

Pokud bylo zdravotnictví nosným tématem před volbami, je potřeba chápat také výsledek voleb jako vyjádření vůle voličů i k tomuto tématu. Výsledkem voleb je jednoznačné odmítnutí politiky sociální demokracie. Jistě je to odmítnutí upřímné kampaně, jistě je to odmítnutí směru, kterým vedou tuto zemi v posledních šesti letech. Ale stejně tak je debakl sociálních demokratů odmítnutím jejich zlovolné negativistické kritiky koncepce zdravotnictví ve Středočeském kraji.

Ve Středočeském kraji, který byl cílem soustředěného útoku na svou zdravotní koncepci, získala ODS nejvíce hlasů a sociální demokraté byli poraženi na hlavu. Navíc ministryně zdravotnictví, která se stala před volbami symbolem návratu zdravotnictví na čáru roku 1989, byla zcela jasně poražena v senátních volbách v Plzni a zřejmě také díky její kandidatuře se podařilo kandidátovi ODS získat v Plzni nadpoloviční většinu a být zvolen v prvním kole.

Ve středočeském kraji měla být podle Grossových představ ODS vymetena a koštětem měla být právě zdravotní koncepce. Pokud ODS naopak drtivě vyhrála, vyhrála také svou koncepcí zdravotnictví. Jasné a přesvědčivé vítězství dalo za pravdu těm, kdo vystoupili veřejně se svým programem na řešení problémů, a to i s rizikem kritiky a odporu. Voliči nedali za pravdu těm, kdo chtěli se zveřejněním koncepce počkat, držet se raději zpátky a neriskovat. Ukázalo se jasně, že naši voliči rozumí našim řešením a podporují je.

Koncepce zdravotnictví ve Středočeském kraji dostala zelenou a její realizace bude plným právem pokračovat. Jsem si jist, že to je správné a že to bude především ve prospěch obyvatel našeho kraje.