Odpovídal jsem na otázky kolem nezaměstnanosti, položené jedním časopisem:
Nezaměstnanost je velké téma s mimořádným dopadem na občana, rodinu, komunitu, stát i společnost.
Nezaměstnanost je ovlivněna mnoha faktory, na předním místě vzdělání a dovednosti pracovníků, jejich flexibilita, mobilita a další. Neméně důležitou roli hraje hospodářská situace a podnikatelské prostředí, pracovní místa totiž vytváří a udržují podnikatelé (ne stát). Svou roli hraje i systém podpor v nezaměstnanosti a dalších dávek, který při nevhodném nastavení nepodporuje zaměstnanost = podporuje nezaměstnanost.
Správným nastavením podpor a sociálních dávek podpoříme, aby lidé chtěli pracovat. Pracovat se musí v každém případě vyplatit, systém nesmí nikdy vytvářet situace, ve kterých se ten, kdo nepracuje (a mohl by) má lépe než ten, kdo pracuje.
Nezaměstnanost vyřešíme, pokud zaměstnáme ty, kdo opravdu chtějí pracovat. Musí se potkat nabídka pracovníků s potřebou zaměstnavatele. Pracovník musí nabízet kvalifikovanou pracovní sílu, své znalosti a dovednosti. Zaměstnavatel nesmí být od zaměstnávání pracovníků odrazován nadbytečnou administrativou, vysokou cenou práce, daněmi, nadměrnou ochranou zaměstnanců či hospodářskou nestabilitou. Pracovně právní legislativa, které nevyváženě podporuje více zaměstnance než zaměstnavatele, vyhovuje stávajícím zaměstnaným, ale hrubě znevýhodňuje ty, kdo zaměstnán hledají, a především blokuje trh práce.
Jednotlivé vize, se kterými se setkávám, jsou vize politické, a je to tak správně. V demokratické zemi řídí společnost volení politici. Podle politického zaměření autora se koncepce více či méně zaměřují na chybné či správné kroky.
Sociální práce je samozřejmě důležitá při zmírňování následků nezaměstnanosti. Musíme však bedlivě hlídat, aby se neobrátila proti vlastnímu cíli, a tím je zaměstnanost. Pomoc společnosti musí vždy směřovat k tomu, aby nezaměstnaný co nejdříve opět získal práci.
Odchod mladých lidí do zahraničí, za studiem či za prací, nevidím negativně, právě naopak. Volný pohyb osob je jedním z pozitivních pilířů Evropské unie, jedním z důvod, pro které jsme do EU vstupovali. Lidé v jiné zemi poznají jiní prostředí, mohou se hodně naučit. Pokud se jim doma líbí a najdou zde uplatnění, vrátí se.
Otázky:
1. Existují v ČR/SR vize řešení nezaměstnanosti? (Pokud ano, jaké? Pokud ne, je možné tento stav (nezaměstnanost) v dohledné době změnit?)
2. Jaký má význam sociální práce při zmírňování důsledků nezaměstnanosti?
3. Lze prostřednictvím nástrojů řešení nezaměstnanosti zabránit odchodu mladých lidí za prací do zahraničí? (Ano, jak? Ne, proč?)
1. Co říkáte obecně výsledku voleb?
V krajských volbách výrazně zvítězila levice, pravice byla poražena. Volby ukázaly, že komunistická strana posiluje na úkor sociální demokracie. Ukázaly, že původně koaliční vládní strana Věci veřejné zůstává jednorázovým projektem bez další budoucnosti. Ukázaly, že nové celostátní politické stran neuspěly, narozdíl od lokálních “nepolitických” uskupení.
Volby potvrdily, že hlavní politickou silou na pravici zůstává Občanská demokratická strana a jejím jediným soupeřem v této oblasti a současně potencionálním partnerem je pravostředová TOP09, která však nemá velkou podporu voličů.
2. Jaké důvody podle vás za výsledkem stojí?
Sociální demokraté na levici ztrácí díky své nekonzistentní a nekonstruktivní politice. Pro voliče levice jsou nesrozumitelní a nedůvěryhodní. Levicově smýšlející voliči přechází ke komunistické straně, navzdory jejímu přímému propojení na nedemokratickou minulost.
Voliči pravice k volbám často nepřišli. Nemyslím, že by pravicově smýšlející lidé volili levici. Domnívám se, že zásadním důvodem k jejich rozhodnutí je fungování vlády. Koaliční vláda prezentuje více své rozpory než svou práci. Vláda a vládní koalice věnuje velkou část svého úsilí svým vlastním problémům a sporům. Především TOP09, která díky obsazení ministerstev financí, práce a sociálních věcí a zdravotnictví nese hlavní odpovědnost za potřebné reformy, nedokázala reformy připravit ani provést, ani pro ně získat podporu u pravicových voličů.
3. Čekali jste po zavření Davida Ratha, že ve Středočeském kraji ČSSD zvítězí?
Čekal jsem, že ČSSD ve Středočeském kraji nezvítězí díky politice, kterou v minulých čtyřech letech prováděla, díky mimořádnému zadlužení kraje a neprůhlednému a nespravedlivého hospodaření s prostředky rozpočtu.
Případu hejtmana Ratha, obviněného z korupce a vyšetřovaného ve vazbě, jsme věnovali již mnoho prostoru. Dopad tohoto kriminálního případu na volby nepřeceňuji. Překvapilo mne, že ČSSD ve Středočeském kraji nasadila do krajských voleb téměř kompletní Rathův tým. Na kandidátce ČSSD a nyní již i v krajském zastupitelstvu jsou lidé, kteří nemohli nevědět, jakým způsobem hejtman Rath kraj řídí, a přinejmenším tomu mlčky přihlíželi, pokud to rovnou nepodporovali. Volby ukázaly, že to voličům levice nevadí.
4. Proč události kolem bývalého hejtmana na výsledek voleb neměly tak velký vliv, jak se předpokládalo?
Případ hejtmana Ratha podle mne měl velký vliv na výsledky voleb. Způsobil velký přesun levicových voličů od ČSSD ke komunistům. Předpokládat, že se levicoví voliči ČSSD kvůli korupčnímu skandálu hejtmana stanou voliči pravice by bylo naivní.
5. Lze očekávat, že ve Středočeském kraji bude ČSSD spolu s KSČM pokračovat v nastoleném stylu politiky rozhazování peněz a hlavně nejasném rozdělování dotací jako dosud?
Ano, očekávám, že komunisté spolu se sociálními demokraty budou více než pokračovat v typicky levicovém přístupu k hospodaření kraje. Zřejmě dojde k tomu, že se komunisté v tomto volebním období ve vedení kraje přestanou skrývat a stanou se otevřeně náměstky hejtmana a členy rady kraje.
6. Víc než kdy jindy se mluví o stále vlivnější roli KSČM. Mají mít podle vašeho lidé obavy z tohoto faktu nebo už doba natolik pokročila, že není nutné mít strach?
Role komunistické strany v řízení české společnosti opravdu roste. Komunisté se nikdy nedistancovali od třídního boje a diktatury proletariátu. Obávat se o demokracii a o svobodu musíme stále. Již záhy po volbách jsem zaznamenal výroky vítězných komunistů o tom, jak kraje pod jejich vedením převezmou soukromé podniky, které budou “špatně hospodařit”.
Můj tatínek, když ještě žil, mi vyprávěl o tom, jak můj dědeček po roce 1948 odmítal uvěřit, že by mu komunisté jeho malé hospodářství mohli sebrat. Věřil v demokracii v Československu i v poválečné Evropě. Hospodářství mu sebrali v roce 1951.