"Sociální politika"

V Evropském parlamentu působím jako poslanec ODS od roku 2004. Volební období je pětileté a proto nejsou jakékoli emoce spojené s jeho ukončením namístě.

Během deseti let práce v EP, v poslaneckém klubu ODS, ve výboru sociálním, zdravotním i v čele delegace pro spolupráci se zeměmi jižního Kavkazu se zcela jistě podařilo mnoho věcí. Nemohu z nich jednoznačně vybrat jedinou, když se pokusím o výčet, bude jistě nespravedlivý.

Na prvním místě mám velkou radost z toho, že se nám podařilo vybudovat velký a kompetentní tým lidí, složený ze zvolených poslanců, jejich asistentů, i z politických poradců a dalších spolupracovníků.

ODS jako jedna z mála politických stran reprezentovaných v Evropském parlamentu během celých deseti let vždy připravovala svůj vlastní postoj k hlasování a můžeme hrdě prohlásit, že jsme vždy hlasovali plně v souladu s politickým i volebním programem ODS. I proto je evropská politika ODS oblastí, ve které se nemáme za co stydět. Sám jsem k tomu jako koordinátor hlasování klubu ODS rád přispěl.

V oblasti zaměstnanosti a sociální politiky jsem přispěl i díky pozici mluvčího ECR k celé řadě rozhodnutí, z větší části proti novým regulacím a nárůstu byrokracie. Příklad: podařilo se nám zabránit dalším regulacím v oblasti pracovní doby. Ve zdravotním výboru jsem se podílel na přijetí balíčku směrnic a nařízení souvisejících s přeshraničním poskytováním zdravotní péče, s klinickým výzkumem, s léky a zdravotnickými prostředky.

Jako jediný český poslanec jsem vedl pět let delegaci Evropského parlamentu, v mém případě pro spolupráci s parlamenty Arménie, Ázerbájdžánu a Gruzie. Z poslední cesty do Gruzie a Ázerbájdžánu jsem se vrátil v sobotu 29. března 2014.
V této komplikované oblasti tří post-sovětských republik, ve kterých se bolestně rodí demokracie a které bojují o svou nezávislost a suverenitu se mi podařil velký kus práce na poli parlamentní demokracie. Podařilo se mi dobře poznat všechny tři země, seznámit se s jejich politickou situací, byl jsem pozorovatelem při většině klíčových voleb v těchto zemích a navázal jsem mnoho pracovních i osobních kontaktů.

České republika je jednu ze středně velkých členských zemí. Je vnímána jako důležitý hráč na poli evropské politiky. V poslední době, narozdíl od doby vlády Petra Nečase, naše postavení značně oslabují vnitřní politické spory, které se pochopitelně na evropskou půdu přenáší.

Velkým a dlouhodobým zklamáním je zcela nedostatečný prostor, který věnují česká média, v čele s veřejnoprávními, problematice Evropské unie a dopadům evropské politiky na životy občanů ČR. Prezentace EU a práce našich lidí zde se v českých médiích omezuje glosy, podněcující závist a zášť, rádo-by kauzy a skandály, klimbající poslance, v nejlepším případě na „veselé historky z natáčení“. Vzhledem k tomu, že pokřivený zájem médií pokládám za fatální, Vám žádnou „historku z natáčení“ neposkytnu.

Otázky Parlamentních listů:
1) Mrzí vás, že již volební období a tudíž vaše působení v EP končí, nebo je to pro vás jistá úleva?
2) Co jste v EP prosadil a jste z toho důvodu na to hrdý?
3) Jakou má v EU Česká republika pověst?
4) Vybaví se vám v souvislosti s působením v EP nějaká úsměvná historka?
5) Je něco, co vás v EP štvalo?

Odpovídal jsem na otázky kolem nezaměstnanosti, položené jedním časopisem:

Nezaměstnanost je velké téma s mimořádným dopadem na občana, rodinu, komunitu, stát i společnost.
Nezaměstnanost je ovlivněna mnoha faktory, na předním místě vzdělání a dovednosti pracovníků, jejich flexibilita, mobilita a další. Neméně důležitou roli hraje hospodářská situace a podnikatelské prostředí, pracovní místa totiž vytváří a udržují podnikatelé (ne stát). Svou roli hraje i systém podpor v nezaměstnanosti a dalších dávek, který při nevhodném nastavení nepodporuje zaměstnanost = podporuje nezaměstnanost.

Správným nastavením podpor a sociálních dávek podpoříme, aby lidé chtěli pracovat. Pracovat se musí v každém případě vyplatit, systém nesmí nikdy vytvářet situace, ve kterých se ten, kdo nepracuje (a mohl by) má lépe než ten, kdo pracuje.

Nezaměstnanost vyřešíme, pokud zaměstnáme ty, kdo opravdu chtějí pracovat. Musí se potkat nabídka pracovníků s potřebou zaměstnavatele. Pracovník musí nabízet kvalifikovanou pracovní sílu, své znalosti a dovednosti. Zaměstnavatel nesmí být od zaměstnávání pracovníků odrazován nadbytečnou administrativou, vysokou cenou práce, daněmi, nadměrnou ochranou zaměstnanců či hospodářskou nestabilitou. Pracovně právní legislativa, které nevyváženě podporuje více zaměstnance než zaměstnavatele, vyhovuje stávajícím zaměstnaným, ale hrubě znevýhodňuje ty, kdo zaměstnán hledají, a především blokuje trh práce.

Jednotlivé vize, se kterými se setkávám, jsou vize politické, a je to tak správně. V demokratické zemi řídí společnost volení politici. Podle politického zaměření autora se koncepce více či méně zaměřují na chybné či správné kroky.
Sociální práce je samozřejmě důležitá při zmírňování následků nezaměstnanosti. Musíme však bedlivě hlídat, aby se neobrátila proti vlastnímu cíli, a tím je zaměstnanost. Pomoc společnosti musí vždy směřovat k tomu, aby nezaměstnaný co nejdříve opět získal práci.

Odchod mladých lidí do zahraničí, za studiem či za prací, nevidím negativně, právě naopak. Volný pohyb osob je jedním z pozitivních pilířů Evropské unie, jedním z důvod, pro které jsme do EU vstupovali. Lidé v jiné zemi poznají jiní prostředí, mohou se hodně naučit. Pokud se jim doma líbí a najdou zde uplatnění, vrátí se.

Otázky:
1. Existují v ČR/SR vize řešení nezaměstnanosti? (Pokud ano, jaké? Pokud ne, je možné tento stav (nezaměstnanost) v dohledné době změnit?)
2. Jaký má význam sociální práce při zmírňování důsledků nezaměstnanosti?
3. Lze prostřednictvím nástrojů řešení nezaměstnanosti zabránit odchodu mladých lidí za prací do zahraničí? (Ano, jak? Ne, proč?)

Evropská komise našla lék na vysokou nezaměstnanost mladých lidí. Dle aktuálního návrhu je podniky prostě budou muset zaměstnat. Všichni mladí lidé, kteří nenajdou čtyři měsíce po opuštění školy pracovní uplatnění, by měli mít zákonný nárok na zaměstnání, zaučení nebo stáž.

Mluvčí europoslanců ODS pro zaměstnanost a sociální věci Milan Cabrnoch chápe tíživou situaci mladých lidí, jejichž nezaměstnanost zejména v zemích jižní Evropy dosahuje alarmujících čísel, nepovažuje však návrh Evropské komise za vhodné systémové řešení. „Tento návrh je typickou reakcí Evropské unie. Myšlenka, že by mladí lidé měli mít práci, je pochopitelně správná, ale navrhované řešení je z říše utopie. Evropská unie musí vážným problémům s nezaměstnaností čelit, nemůže však tyto lidi sama zaměstnávat nebo to někomu nařizovat,“ říká Cabrnoch.

Evropská unie musí podle něj nastavit takové podmínky, které malým a středním podnikům nebudou svazovat ruce. Právě tyto podniky totiž vytvářejí téměř 70% pracovních míst na evropském trhu práce. „Bohužel zvyšující se míra regulace a vydávání všemožných směrnic hází podnikatelům klacky pod nohy a komplikuje vytváření nových pracovních míst,“ uvádí Cabrnoch.

„Evropská unie si musí rychle sundat růžové brýle, zapomenout na podobná líbivá opatření a hledat řešení tam, kde problémy skutečně vznikají. Na trhu práce je třeba zvýšit flexibilitu a ne do něj zasahovat dalšími regulačními opatřeními,“ uzavírá Milan Cabrnoch.

Nezaměstnanost roste, v České republice zatím méně než v jiných, donedávna “vzorných” členských zemích EU. Namísto prosazení účinných řešení se země soustředí na statistiky a analýzy. Česká republika se zapojuje.

Nově budou dva státní úřady měřit nezaměstnanost dvěma různými způsoby. Ani jeden z nich není plně kompatibilní s tím, jak měří nezaměstnanost evropské instituce či jiné země. Nadále tak budeme mít čísla, která nepůjde srovnávat s obdobnými čísly z jiných zemí. Nově ztratíme možnost porovnávat aktuální nezaměstnanost s nezaměstnaností historickou.

To nám však nemusí zásadně vadit. Co vlastně procenta nezaměstnaných říkají? Je počet lidí určité věkové skupiny, kteří nepracují, ač by mohli? Asi ne, protože někteří pracovat nechtějí, možná ani nemusí. Udává nezaměstnanost počet těch, kdo se zaregistrovali na pracovním úřadu? Co bylo důvodem jejich registrace? Chtějí skutečně pracovat, nebo žádají dávky a pracovat ve skutečnosti nechtějí (nebo pracují načerno)? Kolik z nich se na pracovní úřad přihlásili jen proto, aby za ně stát uhradil zdravotní a sociální pojištění? Je nezaměstnanost podíl těch, kdo nepracují na těch, kdo pracují, nebo podíl těch, kdo hledají práci na celkovém počtu osob určité věkové skupiny? Kdo to víte?

Více než (více či méně nesrozumitelné) statistiky potřebujeme účinné řešení. Je jím na prvním místě podpora vzdělávání, včetně získávání praktických dovedností, včetně celoživotního vzdělávání ve všech věkových kategoriích, včetně prvních pracovních zkušeností absolventů. Na stejném prvním místě je to modernizace pracovně právních vztahů směrem k jejich maximální pružnosti. Pružné pracovně právní vztahy a respekt ke svobodné smlouvě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem dovolí vytvořit nová pracovní místa i v situaci, kdy zaměstnavatel nemá jistotu, že bud mít pro pracovníky práci “navždy”. Flexibilní pracovní právo umožní najít práci i matkám na mateřské, zdravotně postiženým, osobám pečujícím o děti či o seniory, stejně jako starším pracovníkům.

Aktivní politika zaměstnanosti stojí na vytváření legislativních podmínek a na aktivních motivacích, více v oblasti daňových zvýhodnění, než v korupci indukujících a podporujících dotacích a grantech.

MUDr. Milan CABRNOCH, ODS
poslanec Evropského parlamentu
Praha, 25. ledna 2013

Nepřiměřená zákonná ochrana zaměstnanců chrání nezaměstnané před získáním práce.

Socialisté v Evropském parlamentu navrhují zavést právo na práci. V tuto chvíli pro mladé nezaměstnané. Namísto podpory vzdělávání a větší pružnosti pracovně právních vztahů prosazují právo na práci, tedy povinnost pro zaměstnavatele či stát nabídnout každému mladému nezaměstnanému pracovní místo. Myslet si, že se dá nařízením vytvořit pracovní místo je utopie. Nařízeným právem na práci se pouze utratí další peníze z rozpočtu a ještě více oslabí odpovědnost mladých lidí za vlastní budoucnost.

Právo na práci skrývá tvrdě socialistická předsedkyně výboru pro zaměstnanost Pervenche Berés pod název Záruky pro mladé. Do programu Evropského parlamentu zařadila toto téma jako otázku k ústnímu zodpovězení. Na odpověď Evropské Komise reagují socialisté předem připraveným návrhem na usnesení.

Levice podporuje návrh na doporučení Evropské Rady o systémech záruky pro mladé lidi. zaslouží si poznamenat, že Rada zatím žádné takové doporučení nepřijala, Evropský parlament dokonce přímo ve svém usnesení Radu vyzývá, aby se na něm dohodla. Doufám, že si Rada udrží zdravý rozum a nedohodne se.

Je skutečností, že nezaměstnanost mezi mladými lidmi dosáhla nepřijatelných mezí. Miliony mladých lidí nemají práci. Není překvapením, že hodně z nich žije v zemích, které mají vysokou zákonnou ochranu zaměstnanců a problémy s veřejnými rozpočty (z jisté části způsobenými nepřiměřenou a neodpovědnou sociální politikou). Příčinami vysoké nezaměstnanosti mladých je (1) příliš rigidní pracovní právo, které nepřiměřeně zvýhodňuje zaměstnance před zaměstnavateli a také zaměstnané před nezaměstnanými a (2) velká závislost podnikatelů na veřejných rozpočtech, které (3) prochází současnou krizí důvěry. Zaměstnanec je zákonem tak chráněn (podmínky výpovědi, odstupné, …) že jej zaměstnavatel v nejisté době raději nezaměstná. Nepřiměřená zákonná ochrana zaměstnance jej tak paradoxně nakonec chrání před získáním práce.

Socialisté navrhují nesmyslné řešení: zaručit mladým do 25 let (a absolventům vysokých škol do 30 let) právo na zaměstnání (nebo další vzdělávání či učňovské místo) nejdéle po čtyřech měsících bez práce. Současně navrhují, aby systém záruk (rozuměj takto vytvořená umělá a nepotřebná pracovní místa) byl financován ze zdrojů EU (zejména ve státech s nejvyšší mírou nezaměstnanosti mladých). Aby byl příběh kompletní, navrhují socialisté současně zřízení nového evropského úřadu pro zaměstnanost, který by takové nesmyslné plýtvání kontroloval.

Ve skutečnosti nejde o nic jiného, než o populistické pokračování v nesmyslné rozhazovačné sociální politice a o dalším kanálu pro přerozdělování peněz od úspěšných k neúspěšným, od odpovědných k neodpovědným. Vše pochopitelně zaplatí ti, kdo pracují, ze svých daní. Současně není pochyb o tom, že by prosazované opatření krátkodobě zlepšilo finanční situaci mladých nezaměstnaných, ale rozhodně by nepomohlo vytvořit kvalitní, potřebná a tedy stabilní pracovní místa. Mladí lidé rozhodně nebudou k práci, která jim byla na základě jejich “práva” přidělena, přistupovat odpovědně. Zaměstnavatelé potom zcela jistě budou žádat od státu kompenzaci nákladů spojených se zřízením pracovního místa, které nepotřebují.

Správné řešení je jinde. Rozhodně k němu nevede univerzální evropské doporučení či nařízení. Vláda každé země si dobře uvědomuje nebezpečí nezaměstnanosti, nejen mladých lidí, a hledá nástroje, jak svou situaci ve své zemi řešit. Podmínky jednotlivých zemí jsou různé a proto musí být různá i řešení. Žádat o další peníze z jiných zemí přes rozpočet EU je jistě lákavé, ale jen pro příjemce, a není to řešením, pouze odkládáním a zhoršováním celého problému.

Principy skutečného řešení leží v oblasti pracovního práva, které musí být mnohem více flexibilní. Práva a povinnosti zaměstnanců a zaměstnavatelů musí být vyvážené. Zaměstnavatel se nesmí bát přijmout pracovníka do práce. Je lépe, aby pracovník pracoval po dobu, kdy pro něho zaměstnavatel práci má, než aby pod hrozbou vysokého odstupného práci vůbec nezískal. Flexibilní pracovně právní vztahy jsou přínosné pro nezaměstnané, pro zaměstnavatele i pro společnost.

MUDr. Milan CABRNOCH
ODS, mluvčí ECR pro sociální politiku
Štrasburk, 15. ledna 2013