"Jižní Kavkaz"

V Evropském parlamentu působím jako poslanec ODS od roku 2004. Volební období je pětileté a proto nejsou jakékoli emoce spojené s jeho ukončením namístě.

Během deseti let práce v EP, v poslaneckém klubu ODS, ve výboru sociálním, zdravotním i v čele delegace pro spolupráci se zeměmi jižního Kavkazu se zcela jistě podařilo mnoho věcí. Nemohu z nich jednoznačně vybrat jedinou, když se pokusím o výčet, bude jistě nespravedlivý.

Na prvním místě mám velkou radost z toho, že se nám podařilo vybudovat velký a kompetentní tým lidí, složený ze zvolených poslanců, jejich asistentů, i z politických poradců a dalších spolupracovníků.

ODS jako jedna z mála politických stran reprezentovaných v Evropském parlamentu během celých deseti let vždy připravovala svůj vlastní postoj k hlasování a můžeme hrdě prohlásit, že jsme vždy hlasovali plně v souladu s politickým i volebním programem ODS. I proto je evropská politika ODS oblastí, ve které se nemáme za co stydět. Sám jsem k tomu jako koordinátor hlasování klubu ODS rád přispěl.

V oblasti zaměstnanosti a sociální politiky jsem přispěl i díky pozici mluvčího ECR k celé řadě rozhodnutí, z větší části proti novým regulacím a nárůstu byrokracie. Příklad: podařilo se nám zabránit dalším regulacím v oblasti pracovní doby. Ve zdravotním výboru jsem se podílel na přijetí balíčku směrnic a nařízení souvisejících s přeshraničním poskytováním zdravotní péče, s klinickým výzkumem, s léky a zdravotnickými prostředky.

Jako jediný český poslanec jsem vedl pět let delegaci Evropského parlamentu, v mém případě pro spolupráci s parlamenty Arménie, Ázerbájdžánu a Gruzie. Z poslední cesty do Gruzie a Ázerbájdžánu jsem se vrátil v sobotu 29. března 2014.
V této komplikované oblasti tří post-sovětských republik, ve kterých se bolestně rodí demokracie a které bojují o svou nezávislost a suverenitu se mi podařil velký kus práce na poli parlamentní demokracie. Podařilo se mi dobře poznat všechny tři země, seznámit se s jejich politickou situací, byl jsem pozorovatelem při většině klíčových voleb v těchto zemích a navázal jsem mnoho pracovních i osobních kontaktů.

České republika je jednu ze středně velkých členských zemí. Je vnímána jako důležitý hráč na poli evropské politiky. V poslední době, narozdíl od doby vlády Petra Nečase, naše postavení značně oslabují vnitřní politické spory, které se pochopitelně na evropskou půdu přenáší.

Velkým a dlouhodobým zklamáním je zcela nedostatečný prostor, který věnují česká média, v čele s veřejnoprávními, problematice Evropské unie a dopadům evropské politiky na životy občanů ČR. Prezentace EU a práce našich lidí zde se v českých médiích omezuje glosy, podněcující závist a zášť, rádo-by kauzy a skandály, klimbající poslance, v nejlepším případě na „veselé historky z natáčení“. Vzhledem k tomu, že pokřivený zájem médií pokládám za fatální, Vám žádnou „historku z natáčení“ neposkytnu.

Otázky Parlamentních listů:
1) Mrzí vás, že již volební období a tudíž vaše působení v EP končí, nebo je to pro vás jistá úleva?
2) Co jste v EP prosadil a jste z toho důvodu na to hrdý?
3) Jakou má v EU Česká republika pověst?
4) Vybaví se vám v souvislosti s působením v EP nějaká úsměvná historka?
5) Je něco, co vás v EP štvalo?

Poslední zasedání meziparlamentního výboru EU-Arménie v tomto volebním období, kterému předsedal Milan Cabrnoch, se konalo netradičně ve Štrasburku ve dnech 5. a 6. února 2014.

Hlavním tématem jednání výboru byla budoucnost vztahů mezi Evropskou unií a Arménií, neboť slibně se rozvíjející spolupráce a tři roky intenzivní přípravy asociační dohody (AA) a dohody o prohloubeném a komplexním volném obchodu (DCFTA) byly 3. září 2013 smeteny ze stolu arménským prezidentem Serzhem Sargsyanem. Ten po schůzce s ruským prezidentem Vladimirem Putinem ohlásil, že Arménie bude usilovat o začlenění do Celní unie. Členství v ní je ale s připravovanými smlouvami neslučitelné. Tato náhlá změna politického kurzu, pro niž se mezi diplomaty vžilo označení „U-turn“ , překvapila nejen zahraniční politiky, ale i většinu politiků arménských a to včetně ministrů a poslanců, neboť parlament toto téma dosud vůbec neprojednával. Přestože je Arménie zemí s prezidentským systémem a zahraniční politika je v rukou prezidenta, přijetí tak závažného rozhodnutí bez konzultace s parlamentem je šokující. Pro úplnost je třeba dodat, že iniciace obou dohod měla být podepsána během summitu Východního partnerství ve Vilniusu 29. listopadu 2013.

Evropská unie, a samozřejmě ani Evropský parlament se další spolupráce s Arménií nezříkají, ale je třeba stanovit jí nový rámec, který bude slučitelný s novými arménskými závazky vůči Celní unii a bude současně pro arménskou politickou reprezentaci realizovatelný, aby opět nedošlo k obratu na poslední chvíli. Problém je, že arménská strana, nebo alespoň arménští poslanci zatím podmínky Celní unie neznají natolik, aby stanovili podmínky možné spolupráce. Reprezentanti vládní strany také nyní usilovně hájí prezidentovo rozhodnutí, s tím, že to žádné překvapení nebylo, neboť prezident nikdy před tím vstup do Celní unie neodmítl.

Racionálnějším argumentem je bezpečnostní situace Arménie, která je vojensky zcela závislá na Rusku, které ji podporuje v konfliktu s Ázerbájdžánem o Náhorní Karabach a také má v blízkosti uzavřených tureckých hranic velkou základu, jejíž umístění bylo potvrzeno až do roku 2044. Po Sargsyanově prohlášení přibylo na základnu 18 bojových vrtulníků. Ovšem Rusko, zatímco Arménii zbraně dává, Ázerbájdžánu je prodává. Je naprosto v zájmu Ruska zachovat na jižním Kavkaze rozhádané a slabé státy. S koncem konfliktů klesne i ruský vliv. Rusko, spolu s Francií a USA, předsedá tzv. Minské skupině, která již dvě desetiletí marně usiluje o mírové řešení konfliktu o Náhorní-Karabach.

V této situaci stáli o setkání s arménskými poslanci také členové zahraničního výboru Evropského parlamentu. Arménští poslanci, zvláště ti z vládní strany v čele se svým předsedou usilovně hájili nový zahraničně politický kurz Arménie a deklarovali vůli ke smluvní spolupráci s Evropskou unií, ale bez toho, že by nyní byli schopni určit její rámec. Byli ale dotčeni, když členové výboru pro zahraniční věci i členové delegace Evropského parlamentu vyjadřovali obavu, že bude těžké hledat znovu důvěru v možnost smluvní spolupráce s Arménií a argumentovali tím, že jsme neporozuměli jejich situaci.

Přesto, a především díky konstruktivnímu přístupu Milana Cabrnocha, se podařilo najít shodu na společném prohlášení, resp. části pojednávající o spolupráci mezi EU a Arménií a dokonce i nad článkem o vztazích mezi Arménií a Tureckem. Kamenem úrazu byl jako vždy konflikt v Náhorním Karabachu. Evropští poslanci, kteří chtěli vyjádřit politování nad nedostatkem pokroku při řešení konfliktu a odhodlání Evropské unie více se o mírové řešení zasadit se setkali s velkým neporozuměním ze strany arménské delegace. Zejména její předseda Samvel Farmanyan vehementně usiloval o stejné znění článku, jaké bylo přijato i v předchozích prohlášeních meziparlamentního výboru a to i ve chvíli, kdy opoziční poslanci byli připraveni ke kompromisu. Kvůli této neshodě a neochotě arménské strany k jakémukoliv ústupku nebylo nakonec společné prohlášení vůbec přijato. Tento výsledek ovšem vzbudil v Arménii silné reakce a vedlo také nařčení Evropské unie, že mění svůj postoj ke konfliktu v Náhorním Karabachu kvůli změně zahraniční politiky Arménie.

Z tohoto důvodu se předseda delegace Evropského parlamentu rozhodl zveřejnit všechny pracovní dokumenty, aby se předešlo spekulacím. V příloze naleznete společné prohlášení, s vyznačením přijatých bodů, projednávané varianty článku o konfliktu v Náhorním Karabachu a také prohlášení předsedy Milana Cabrnocha. Všechny dokumenty jsou pro zachování autenticity přiloženy pouze v původním anglickém znění.

Více informací:

Videozáznam jednání meziparlamentního výboru s výborem pro zahraniční věci:
http://www.europarl.europa.eu/ep-live/en/committees/video?event=20140206-0945-COMMITTEE-AFET

Arménský parlament hostil ve dnech 30. a 31. října zasedání předsednictva meziparlamentního výboru EU-Arménie. Jednalo se o první zasedání od změny kurzu arménské zahraniční politiky, kterou dne 3. září 2013 oznámil prezident Arménie Serzh Sargsyan, když prohlásil, že Arménie bude usilovat o vstoupení do Celní unie, kterou založilo Rusko spolu s Kazachstánem a Běloruskem. Stalo se tak v Moskvě po jednání s prezidentem Vladimire Putinem. Členství v Celní unii je ovšem neslučitelné s dohodou o volném trhu, jejíž podobu dojednávala Evropská unie s Arménií v posledních 3 a půl letech. Prezident Sargsyan vyhlásil změnu kurzu bez konzultace s vládou či parlamentem, což vzbudilo velkou nevoli opozice i občanů.

Sérii setkání zahájil Milan Cabrnoch schůzkou s ministrem zahraničních věcí Edwardem Nalbandianem, který rozhodnutí prezidenta obhajoval s tím, že o žádné překvapení nešlo, neboť Arménie s Ruskem spolupracuje dlouhodobě. To je pravda, Arménie podepsala s Ruskem na jaře dohodu o umístění ruských jednotek na svém území až do roku 2044. Jedná se ovšem o nezbytnost, neboť bez podpory ruské armády by Arménie během několika dní přišla o Náhorní-Karabach, který dobyla ve válce s Ázerbájdžánem na počátku 90. let 20. století.

Následoval pracovní oběd s velvyslancem EU v Arménií Traianem Hristeou a poté setkání s ministerským předsedou Tigranem Sargsyanem (není příbuzný prezidenta, shoda jmen), který novou zahraniční politiku své země hájil nutností diverzifikovat zahraniční vztahy a také potřebou zajištění bezpečnosti země, která má uzavřené hranice s Ázerbájdžánem i Tureckem. V budově parlamentu se Milan Cabrnoch setkal s jeho předsedou Hovikem Abrahamyanem, který podpořil argumenty ministra zahraničí i předsedy vlády. Vyjednával zde také s předsedou arménské delegace v meziparlamentním výboru EU-Arménie o podobě společného prohlášení.

V podvečer přijal Milana Cabrnocha prezident Serzh Sargsyan, který vysvětlil, že přistoupení k Celní unii a zachování spolupráce s Evropskou unií je pro Arménii nejvýhodnější cestou. Závěr prvního dne jednání patřil pracovní večeři, které se zúčastnili členové arménské delegace v meziparlamentním výboru EU-Arménie. Delegaci Evropského parlamentu bohužel reprezentoval jen její předseda Milan Cabrnoch, neboť ostatní poslanci Evropského parlamentu nenašli ve svém nabitém programu pro tuto důležitou pracovní cestu čas.
Ve čtvrtek 31. října se Milan Cabrnoch setkal se zástupci neziskových organizací v Arménii, kteří dle očekávání kritizovali změnu arménské zahraniční politiky a označili změnu za neústavní. Upozorňovali zejména na fakt, že změnu neschválil parlament.

Poté následoval přesun do parlamentu a zde postupně setkání se zástupci všech politických stran zastoupených v parlamentu. Představitelé opozičních parlamentních politických stran hlasitě kritizovali jak prezidentovo rozhodnutí, tak fakt, že jednal bez projedání věci v parlamentu. Parlament Arménie dodnes nemá k přistoupení země k Celní unii žádný dokument. Na závěr jednání proběhla tisková konference, na které Milan Cabrnoch spolu se svým spolupředsedou Samvelem Farmanyanem prezentoval společné prohlášení předsedů, které je přiloženo.

Všichni představitelé Arménie jasně deklarovali vůli dále spolupracovat s Evropskou unií, zejména v oblasti sektorových reforem. Milan Cabrnoch opakovaně zdůrazňoval nutnost najít nový formát pro takovou spolupráci, neboť Dohoda o partnerství a spolupráci je již zastaralá a spolupráce mezi Arménií a Evropskou unií se od podpisu v roce 1999 značně posunula. Bude velmi zajímavé sledovat, jaké výsledky přinese summit ve Vilniusu 28. a 29. listopadu 2013, kde by se další podoba spolupráce mezi Arménií a Evropskou unií měla projednat.131131_Co-Chais_Joint Statement.pdf

As a member of the delegation formed by the European democrats and conservatives I participated in the political visit to Armenia and Azerbaijan at the end of April and beginning of May. We took the opportunity to get acquainted with the highest political representatives of both countries and therefore later on, we could compare the diverse points of view when speaking about the current situation in both countries and development of their relations with the European Union and its Member States.

Under a leadership of the ECR’s chairman, British conservative Martin Callanan, we managed to meet the new elected president, the new appointed Prime Minister, Minister of Foreign Affairs, key negotiator for EU relations, the Chairman of the Parliament and representatives of different parliamentary fractions in the capital city of Armenia, Yerevan.

Armenia is a poor country in uneasy political and geographical situation. More than one third of the population lives on the border of poverty. The unemployment rate as well as the number of citizens leaving the country is continuously growing. Moreover, Armenia does not have diplomatic relations with two out of its four neighbor countries, Turkey and Azerbaijan. Trade is then realized across borders with Iran in the south and Georgia in the north.

The main discussion topic among Armenian politicians was regarding a frozen conflict in Nagorno-Karabakh region. Later on we discovered that discussions held in Azerbaijan will concern the same topic. The Nagorno-Karabakh region is ethnically inhabited by Armenians but in the past it became a part of Azerbaijan. More than 20 years ago the Nagorno-Karabakh was occupied by Armenians. It wasn’t only an Azerbaijani minority which was pushed away by Armenians but also its majority in other seven districts (according to Azerbaijani records it was concerning around 740 000 people). This area is occupied by Armenians till nowadays.

After two busy days full of intensive meetings we moved to the capital of Azerbaijan, Baku. The very first meeting we had was with the president Ilham Aliyev who stands as a candidate for the next presidential elections which will be held in autumn 2013. Also here the discussions with the president and other representatives were concerning Nagorno-Karabakh. According to expectations, the Azerbaijani president assesses the situation in a completely diverse way than his Armenian counterpart Serzh Sargsyan.

Azerbaijan is in a different economic situation than its poor neighbor. The country is developing dynamically, above all due to its mineral resources, oil and gas which are being exploited in cooperation with global companies. At every turn it is evident that the country invests also into different sectors such as construction industry.
Both countries that we visited are interested in cooperation with the EU Member States. Armenia strives to sign a contract for EU membership whereas Azerbaijan is willing to close a partnership contract. Azerbaijan will proceed with further political cooperation only under the condition that the EU will change its position to the Nagorno-Karabakh conflict.

The ECR visit to both countries was extremely productive. It gave us an opportunity to get to know the political and economic situation of both countries directly at the place. It was especially contributive for those who have visited the region for the first time. We had the possibility to meet personally the leading representatives of both countries and to discuss their points of view of the current situation and its possible development. We met many politicians who believe in the same way as we do in free market, competition, free competition of democratic political parties and in people’s responsibility for the destiny of their families. After all meetings that we attended, we came to an agreement that both countries still do have a few things to improve.

For the near future we set a goal that we would like to improve cooperation between ECR and politicians of both countries.

MUDr. Milan Cabrnoch, ODS Member of the European Parliament
Chairman of the Delegation to the EU-Armenia, EU-Azerbaijan and EU-Georgia Parliamentary Cooperation Committees
May 3, 2013

V úterý 7. května 2013 mne v Bruselu navštívil předseda Parlamentního shromáždění Rady Evropy, francouzský poslanec pan Jean Claude Mignon. Tématem návštěvy čelného představitele významné evropské instituce bylo prohloubení spolupráce ve vztahu s Arménií a Ázerbájdžánem.

Předseda Parlamentního shromáždění Rady Evropy by rád spolupracoval na zlepšení situace kolem Náhorního Karabachu. Jde o zhruba pětinu území Ázerbájdžánu, která je dnes kontrolována Arménií.

Obě zainteresované země jsou řádnými členy Rady Evropy. Předseda Parlamentního shromáždění se setkává s vedoucími obou delegací a má zájem zorganizovat společné setkání těchto delegací. Shodou okolností budou právě tyto dvě země v blízké budoucnosti předsedat Radě ministrů Rady Evropy.

Jako předseda Stálé delegace evropského parlamentu pro spolupráci se zeměmi Jižního Kavkazu jsem přivítal zájem pana předsedy o výměnu informací a koordinaci postupu obou institucí. Naším společným zájmem je přispět k dosažení pokroku při řešení jíce jak dvacet let zamrzlého konfliktu.

Během diskuse jsme projednali také aktuální politickou situaci v třetí zemi Jižního Kavkazu, v Gruzii, kde jsme svědky napjaté koexistence nově zvolené vlády a prezidenta, jehož politická strana je po volbách v opozici.

Důležitou součástí práce obou našich institucí je podpora demokratických voleb. Obě instituce vysílají své pozorovatele na volby. Sám jsem se zúčastnil mnoha takových pozorování, naposledy při parlamentních volbách v Ázerbájdžánu, Arménii. Gruzii jsem byl v říjnu 2012 předsedou delegace evropského parlamentu při pozorování parlamentních voleb a v Arméni stejně tak při nedávných prezidentských volbách. S Jean Claudem Mignonem jsme se shodli na potřebě ještě lepší koordinace pozorovatelských misí obou institucí.

MUDr. Milan Cabrnoch, ODS
poslanec Evropského parlamentu
předseda Stálé delegace pro spolupráci se zeměmi Jižního Kavkazu
7. května 2013